Rodinná tragédie, nebo komedie, nevím…

Můj otec měl jenom jednu sestru, o šest let starší. Otec byl evidentně ten nejlepší a nejhodnější syn a tak ho teta (dle mého) už jen z principu neměla ráda, o tom, že byl o šest let mladší ani nemluvím. Tím pádem se v dospělosti ani moc nevídali a my děcka z obou stran také ne. Mám tedy jednu sestřenici, která je sice prima, ale o šest let starší, a tím to hasne. S mým bráchou byli jedna ruka, ale já jsem si s ní zrovna neměla dvakrát to říct…

Teta před třemi týdny umřela. Měla nějakou mozkovou nemoc, nevím přesně co a umřela. Mně vždycky přišla taková divná a dost to dokumentuje i fakt, že se rozhodla dát svoje tělo po smrti na oltář vědě. Tím pádem žádný pohřeb. Ona to asi myslela dobře, po všech těch pohřbech, které zažila, nechtěla, aby příbuzní měli nějakou starost, ale myslím, že to na principu nic nemění – starosti byly. Přece jen – obřad rozloučení, to je hlavně pro pozůstalé a ne pro toho nebožtíka, aby se tak nějak duševně srovnali s tím, že už dotyčného nikdy neuvidí. No jo, ale když není tělo, není spěch, takže co.

No, nakonec, po docela dlouhých průtazích se našel volný termín a sešli jsme se na takovém neformálním rozloučení. Babička, sestřenice s manželem a dvěma dětma, já s mým mileným mužem a brácha se svojí ženou, moji rodiče. No, řeknu vám – bylo to náročné. Žádná společná témata téměř nebyla, babička trochu plakala, dcera sestřenice plakala hodně, bylo to prostě takové neutěšené. Po obědě (raději se neptejte na podrobnosti, pan Polreich by tam řádil jako černá ruka) jsme šli všichni ještě na chvilku k babičce, takže v jejím dva plus jedna to na chvíli vypadalo jako když omylem přijedou na návštěvu všichni. Nakonec došlo k rozložení sil, kdy chlapi spravovali vysavač a karmu a ženské seděly v obýváku a něco plkaly.

Přiznávám, že jediná pozitiva celé akce byla tyto: máme s mužem každý nové boty a cestou jsme koupili pět kilo brambor, dvě kila jablek a nějakou cibuli, vše místní zdroje – Znojmo a okolí.

Pevně doufám, že se v tomto složení zase dlouho neuvidíme.

Reklamy
Published in: on 16 dubna 2012 at 12:38  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/04/16/rodinna-tragedie-nebo-komedie-nevim/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. vtipné, fakt, docela jsem se pobavila, zejména nad správkou luxu v tako podivném seskupení a v takovém rozpoločení! neznám nikoho ze zúčastněných, ale kupodivu je mi hodně blízká zesnulá, i se svým názorem věnovat tělo vědě…:)


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: