Nový obývací pokoj – nový život I.

No – řeknu to rovnou, ano? Já jsem vinna. Jsem vinna, neboť mám ráda barvy a to, že jsme se nastěhovali před pěti lety do bílého bytu bylo jako vhozená rukavice, jen ji zvednout. Hostovský pokoj, ložnice a kuchyň – žlutá. Různé varianty žluté. Super. Kuchyně – žluté stěny. Jenže co s obývacím pokojem? Barvu jsem nechala na manželovi, vybral světle modrou. Jenže se ukázalo, že světle modrá je moc modrá. Moc studená. Moc blbá. Takže co? Takže změna. A co je opakem světle modré? No přece jásavá oranžová. No jo, ale to ukázalo zase MOC jásavé. Optimismus kam se podíváš a ejchuchu jujuchu, oranžovou už můj drahý nechci. Manžel můj milovaný byl na omdlení. Malovat znovu a znovu každé dva roky (každý rok). Ehm. No, usoudila jsem, že do třetice všeho dobrého by bylo svěřit se do rukou odborníkovi.

No jo, ale kde vzít a nekrást? Alias kde sehnat bytového architekta, někoho, kdo pochopí, co chci, že na to nemám mega a že hodně věcí musí zůstat tak jak je. Náhoda to byla. Anebo Štěstí? Anebo Osud? Nevím, nepátrám. Kolegyně H. měla rozlučku se svobodou (čtěte – brána nebo svíca, jak jste zvyklí) a tam přišla její spolužačka z gymplu. Byla nám představena jako bytová designérka. Za groš kudla. Skoro nemluvila, ale byla milá. Při přesunu z restaurace do klubu (což byla blbost) jsem to zkusila, co by jako ona na to. Ona na to, že by to šlo a že ať jí za 14 dní napíšu, protože teď dělá ty zkoušky a jen se učí a jistý druh informací není schopna udržet.

Za 14 dní jsem jí napsala, pozvala ji k nám domů a vyjevila, co by bylo třeba. Že nábytek zůstane, dispozice zůstanou, ale že by bylo třeba prostor trochu sjednotit, vymyslet barvy, vzory a tak vůbec. A že jí tu práci zaplatím a že ať něco navrhne. Tak si to všechno u nás pěkně vyfotila, vypila dvě sklenice vody, jak bych to taktně řekla – prošmejdila nám byt, aby o nás něco věděla a šla. Za týden poslala první návrh a už ten první byl boží. Přišla potom na návštěvu a na konzultaci, jak by se nám to jako líbilo a co bychom změnili a co se nám líbí, ať si vybereme tapety, a ten textil je možný tento, tento a tento a tak vůbec jsme o tom dost hovořily. Hovořily píšu záměrně, neboť můj muž se ukázal ne jako spojenec, ale jako takříkajíc třídní nepřítel a tak jsem ho vyloučila, protože to bychom se nikam nedostaly. Ostatně já jsem byla investor, tak co…

Spolu jsme pak navštívily ještě Ikeu a vybraly květináče a závěsy, doplnily barvy na stěnách (v počítačovém návrhu) a ještě trošku šouply stolkama pro pracovní koutek (o tom bude ještě rozhodně řeč) a po Vánocích jsme pak byly v designovém studiu vybrat vzor tapet. A to bylo asi všechno. Obržela jsem rozumné vyúčtování za designerské práce a jala se zařizovat. O rekonstrukci stropu jsem už psala a díky bohu, že, je to za námi. Vymalování bylo dosti pekelné, o tom žádná. Kuchyň, kterou jsem si z té pracné žluté vymalovala na bílo, získala zcela nový rozměr a hned to bylo celé veselejší.
Šití závěsů bylo dílem dvou víkendů, stejně tak polštářků. Chvilku zabrala šití prostíraní z látky, kterou mi dovezl z Anglie kamarád Jacek. On je velmi pregnantní a tak, když jsem mu napsala, aby mi dovezl něco velmi typického z Anglie, tak šel do obchodu a tam řekl: Dobrý den, chtěl bych něco velmi anglického. Říkal, že prodavač na něj zíral dlouhou minutu a chvíli to vypadalo, že odejde s nepořízenou. Jak se mu to povedlo vybrat, viz obrázek níže. Během dvou měsíců se z naší jásavé oranžové plochy stal příjemný obyvatelný prostor s mým vlastním zašívacím koutkem, který vám představím příště.

Published in: on 4 Květen 2012 at 06:16  Comments (4)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/05/04/novy-obyvaci-pokoj-novy-zivot-i/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 4Napsat komentář

  1. notybuďo, malovat častějc než jednou za deset let, a ještě jinak než na bílo? ten pán musí bejt svatej . . . . (a nebo už mrtvej)

    • pan je zivy, a svata jsem ja, samozrejme

  2. Hezké – ale nejvíc mě potěšilo (a nevím, jestli to potěší i vás), že máme stejný lustr🙂
    Jinak u nás se o barvy stará také ženská část osazenstva, protože být to na mužích, žijeme v šedé, co kdysi bývala bílou…..

    • stejny lustr? Prima, myslela jsem si, ze jsme sileni sami..

      a jedna pani rikala, ze kdyby se jim v obyvaku vyskytl kmen, tak jeji muz ho bude prekracovat a vubec o nem nebude uvazovat…


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: