Nový obývací pokoj – nový život II.

Šití a všeliké tvoření je má vášeň asi tak od té doby, co udržím tužku a jehlu. Nicméně ač jsem bydlela s rodiči v rodinném domě, žádný luxus typu vlastní dílnička jsem neměla. Díky stěhování do Prahy a bydlení v různých pronájmech to také bylo dosti nemyslitelné, takže to vždycky odskákal jídelní stůl. A to bylo pořád – uklidit věci ze stolu k jídlu, uklidit věci na tvoření, aby bylo kde obědvat apod. A tak když už jsme jednou dělali ten nový interiér, vyšlo i jedno pracovní místo na mě. Juchů. Sice jsme ho tam plánovali úplně od začátku, ale došlo na něj vlastně až po pěti letech bydlení. A je to něco jako splněný sen. Konečně se nemíchají misky se saláty na stole s miskami na špendlíky, konečně má šicí stroj svoje místo a konečně si můžu celé to tvoření opravdu užít. Místo je to pěkně zašité a díky poličkám dostalo krásný rozměr.

Kromě nového místečka na šití jsme sice neudělali nic nového, ale světlo světa spatřily obrázky z pozůstalosti. Byla to taková rodinná přízeň, která nám odkázala knihovnu a s ní prakticky všechno, co tam bylo – krabičky, tabatěrky, metráky knížek a grafické listy. Suchá jehla, vodovky, tisky, prostě různé. Tak 30-60.léta minulého století. Odvezla jsem si je při stěhování do Prahy a čekaly v igelitové tašce na svoje dny slávy. Ty přišly předposlední dubnový týden, kdy jsem je vložila do různých rámů Ikea (ano, vím, asi zasloužily i něco hodnotnějšího, ale rozpočet je rozpočet, takže zatím – dočasně – takto), navrhla jsem takovou obrazovou mozaiku, můj muž milený provedl korekci a pak vrty vrty a obrázky visí.

Viděli jste v minulíém díle:

Poslední, co nás čeká je ta designová tapeta. Představte si, že se normálně pokazil jediný stroj na výrobu těchto tapet a tak máme v tomto směru dosti zpoždění. Duševně jsem se rozhodla, že objednám tapetáře, neboť když mi přišla výsledná cena, usoudila jsem, že nemá cenu na tom šetřit… Až to bude, určitě se pochlubím, neboť to bude opravdu skvělé.

Na celém procesu se mi líbily tyto věci – opravdu jsme si se slečnou designerkou sedly, tedy – ona jasně pochopila, co chci, jaký na to mám rozpočet a že si toho hodně udělám sama. Proces přeměny byl postupný a tak jsme si oba mohli zvyknout (a chápu, že můj muž to měl těžší než já), a když už jsem měla nějakou pochybnost, tak jsem si prostě napsala slečně o radu a briskně jsme to vyřešily. Takže AŽ se bude zařizovat dětský pokojík, je to jasná volba, a myslím, že to bude i v konečném důsledku levnější.

Pokud o změně přemýšlíte (a to je opravdu dobré – nejdříve přemýšlet), myslím, že odborná rada za to stojí, odborný návrh rozhodně a i když můžete namítnout, že vy v tom budete bydlet a nikdo vám nemusí radit, jak si máte vymalovat stěny a postavit nábytek, je to dle mého jistá zaslepenost sebou samým, protože s tímto přístupem vás to třeba doma nebude bavit a vy nebudete vědět proč… A myslím, že to je škoda, protože já jsem teď doma mnohem raději (a doufám, že i častěji). Howgh.

Published in: on 11 Květen 2012 at 12:20  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/05/11/novy-obyvaci-pokoj-novy-zivot-ii/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: