Lepší než Ordinace…

…by byla Čekárna. Tedy – mnohem lepší příběhy se dle mého odvíjejí v čekárnách než v ordinacích. Inspiraci by si proto tvůrci nekonečných seriálů měli vzít z nich, stačilo by jen napsat pár dialogů, které by tam zaslechli, a na románové hrdiny by bylo zaděláno. Proč to píšu? Seděla jsem dvě hodin v čekárně, protože jsem potřebovala vytrhnout osmičku (o tom jindy) a za ty dvě hodiny jsem viděla pár epizod, které by se bezesporu staly televizními bestsellery.
Už jen doba, než jsem se dostala na řadu – cca deset minut – přinesla představení hrdinů – osmiletý chlapeček, jeho maminka a její neurotická maminka. O chlapce se staraly tak, že mu málem předžvýkávaly potravu a zabíraly tři místa v čekárně malé jako dlaň. Navíc mezi sebou vedly rozhovory o tisících, které (si) pošlou, o složenkách a povšechně o penězích, což jak víme, se ve slušné společnosti nedělá.
Pak tam byl pán, který šel evidentně na objednaný zákrok (nebo na opětovný úkon), ostřílený jako lidstvo samo, prostě drsňák, akorád když odcházel, držel si pusu jako by mu paní doktorka vytrhala všechny zuby bez umrtvení…
Dáma přede mnou byla nervózní, neměla co na čtení a tak si ty dvě hodiny četla ty všechny blbé nápisy v čekárně a obracela oči v sloup. Já jsem mela roli trpělivé, smířené, čekající, čtoucí. A ehm, nejlépe oblečené. Naprosto nejlepší roli měl ale mladík, který měl na čele napsáno – Žiju u maminky. Fakt. Ledvinka, děsné ¾ kahlhoty, tričko s límečkem, sandály (s ponožkami, samozřejmě). Ten sehrál krásný dramatický výstup, když za tím přišla jeho maminka – Jdu kolem, říkám si, jestli tu ještě jsi, že se zastavím. Podotýkám, že mladíkovi bylo asi tak 35 let. Měla jsem to z první řady. Borec se styděl do morku kostí, po dvaceti otázkách, které musel zodpovědět nakonec máti řekl Prosím tě, mlč a bylo to scénce. Maminka tam seděla, ještě když jsem odcházela…
Dobrá byla mladá slečna, která byla děsně zdvořilá a nejdřív si sedla, aby nikoho nepředběhla a až pak se vyptala, zda se má jít na recepci ohlásit a dvakrát se ujišťovala, že fakt nikoho nepředbíhá. Hodnotím kladně!
Samostatnou a velmi milou kapitolou byla madam recepční. Vtipná, milá, usměvavá, deset rukou, deset nohou, pohotová a hlavně – uklidňující. S pacienty, na pokraji nervového zhrouceni, kteří u zubaře pomalu nevědí, jak se jmenují, krásně prováděla nástrahami registračního formuláře (paní Bendová, ta ulice, je kde, co jste ji tu uvedla, v Praze?) a tak podobně. Než jsem se za ty dvě hodiny dostala na řadu, stokrát jsem poděkovala svojí ošetřující paní doktorce-dentistce, že mě poslala sem a příště jí prostě nějakou pozornost přinést musím…
No, a o tom, jaké to bylo v ordinanci příště.

Published in: on 20 Červen 2012 at 12:20  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/06/20/lepsi-nez-ordinace/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: