Na křesle

Na zubařském křesle zatnul zuby… abych začala klasikem. Po hodině a půl čekání jsem se dostala na řadu. Nutno říci, že celý organismus pracoval velmi efektivně. Pacienti vcházeli a vycházeli jako postavičky na orloji, sestra na recepci je objednávala, uklidňovala, zařizovala a telefonovala, prostě fakt sehraný tým.
Tak jsem si odložila věci, polo-sedla a otočila hlavu vpravo. Paní doktorce jsem se v té chvíli dívali do očí, neboť měřila asi tak metr padesát, vážila asi tak čtyřicet kilo i s těmi zdravotnickými botami a byla neobyčejně příjemná. Paní Bendová, je to vaše osmička vpravo nahoře? Ano, to je ona. No, podívejte, my vás nebudeme ani objednávat, my vám to vytrhneme rovnou. Ano, souhlasila jsem. A dáte mi na to nějakou injekci?, měla jsem doplňující dotaz, neboť její energičnost byla opravdu živelná. No to víte, že jo, bez toho bych to snad ani nezvádla.
A už měla v ruce injekci, velmi se omlouvala, že bude nepříjemná a TADY ještě více nepříjemná, tři vpichy a běžte nám tuhnout na chodbu, my si vás zavoláme. A tak jsem šla. Než jsem se za deset minut dostala na řadu, odbavila ještě tři pacienty, a pak to šlo už dost rychle.
Pravda je, že osmička byla velikosti dračího zubu a rostla směrem dolů, kde už spodní osmička chyběla a skvěle začínala vyplňovat její místo. No a šlo to ztuha. Jedny kleště, druhé kleště, jedno páčidlo, druhé páčídlo… No, už dvacet let trhám zuby, ale řeknu vám, to jsem tu ještě neměla…, hm, hm, hm… jsem si myslela, že to bude takové lehké a elegantní a ono ne. Tak pojďte… Nikam jsem samozřejmě nešla, seděla jsem dál jako přikovaná, sestřička mi zezadu, ale jemně ale pevně (nikdy bych nevěřila, že toto spojení může existovat) držela hlavu a paní doktorka tahala a tahala. A pak najednou lup a vzala jakýsi nástroj a vytáhla to. No teda to jsem zvědavá, co vytáhnu, říkala si tlumeně pro sebe. Zub jsem zahlédla perifériním viděním a řeknu vám – fakt velký. A bylo to.
Nejíst a nekouřit hodinu, kupte si na to zmrzlinu a kdyby to ještě krvácelo, zkousněte si mokrý kapesník, jo? A šla jsem.
Ty vado.
Jsem hrdinka, zejména sama pro sebe. Po dlouhé době jsem viděla fungující podnik, nedělala jsem moc cavyky (ale trochu jo, uznávám), šlo to rychle a snad s tím časem nebudou problémy. Jsem ráda, že máme stále fungující zubaře-stomatochirurgy, že ke mně jako k pacientovi se po dlouhé době choval někdo opravdu lidsky a tak vůbec… jsem velmi ráda, že mě tam moje ošetřující paní lékařka poslala.

Šefredaktor Naší Vaší Kanceláře dává vždy k lepšímu tuto historku:
To mě moje zubařka takhle poslala k odborníkovi, neb si prý tu osmičku netroufne vytrhnout sama.
V dohodnutém termínu jsem byl vpuštěn do odborné ordinace a hned ve dveřích mi sestřička dala jasný pokyn: Vysvléct! Odložil jsem tedy bundu a kráčel směle ke křeslu. Byl jsem však nekompromisně zastaven a odeslán zpět do vedlejší místnůstky s jěště přesnějším pokynem: Vysvléct do spodního prádla! Trošku mi to vrtalo hlavou, ale protestovat jsem si neodvážil, neboť jsem z domu zvyklý svou manželku poslouchat na slovo a bez odmlouvání. V trenýrkách a ponožkách jsem napjatě jsem očekával , se z toho vyklube. Hlavou mi běžely různé scénáře. Od erotického (sestřička ve spodním prádle na křesle…) až po ten brutální (krev a zuby všude okolo…). Sestřička vše završila tím, že mi navlékla takovou tu opačnou košilku (tzv. andělíček). Konečně jsem byl milostivě připuštěn do křesla. Pohodlně jsem se usadil. Pan doktor konečně otevřel dokumentaci. Zaostřil na papír a pak opatrně a pomalu sklouzl svým pohledem na mě. Toto se opakovalo ještě jednou a pan doktor se navíc otočil k sestřičce. Pak položil jednoduchou otázku, na níž nebyla snadná odpověď: Proč máte na sobě jen spodní prádlo, když jdete vytrhnout jen osmičku? Zkrátím to. Osmička byla venku dřív, než bych řekl „Ústní, čelistní a obličejová chirurgie“. Svorně jsme se všichni zasmáli a já jsem hrdě odkráčel a už se nemůžu dočkat, co mě potká u lékařů příště.

Published in: on 25 Červen 2012 at 14:34  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/06/25/na-kresle/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: