Paty z domu

Ano, tak nějak si představuju dovolenou – vytáhnout paty z domu a trochu si užít netradiční činnosti, aby si mozek a tělo odpočinujili od činnosti rutinní. Takže někomu přijde v pohodě jet sbírat žáby a přenášet je přes cestu, někdo jezdí na tábory (ne, díky, z toho jsem už vyrostla) a já jsem jela hlídat synovce. Malému Kájovi je už pět let a stejně jako loni jsem se rekrutovala jako Teta na hlídání. Je to tak trochu z nouze cnost, protože moje rodiče odmítli být děda a babička, protože to je moc práce a tak jsem týdenní prázdinovou štafetu převzala od švagrové.

Ta chodí do práce na poloviční úvazek, v B u P prodává v květinářství, protože už asi tři roky nemůže sehnat práci. No, nevím, prostě nemůže. Takže půl dne jsem hlídala půl dne jsem dostávala lekci z toho, kdo je tady vedoucí – jestli já, Malej Kája nebo švagrová.

Program byl podobný jako loni – pekli jsme tyčinky, dělali nějaké blbosti z fima (fakt blbá hmota), byli na výletě, koupali jsme se a vařili. Dvakrát jsme u našich byli grilovat a v pátek jsme jeli za babičkou na Vranov. Tamní chata volá po opravách a údržbách již asi tak dvacet let, ale vzhledem k tomu, že dostupnost je prostě bídná, koupat se tam nedá a bábi je tam nakvartýrovaná celé léto, nemá se nikdo z nás k tomu, aby tam jezdil často a něco tam opravoval. Jaké bylo tedy divení Malého Káji, když jsme si večer nečistili zuby a nekoupali se. Není tam koupelna ani splachovací záchod, a musím říci, že díky sousedům tam nebyl ani moc klid…

No, brácha se snažil obložit kuchyň dlazdičkama (ano, vím, jaký je rozdíl mezi kachličkama a dlaždičkama), do toho jsem já s Malým Kájou „vařila“ takové zavařeniny proti komárům a sem tam jsme jezdili na loďce. Od pana Policajta, co si nikdo nemůže vzpomenout, jak se jmenuje, ale babičce nakupuje a vozí ji do Budějovic jsme dostali cejna, takže jsme si ho dali k večeři na másle.

Trochu pršelo, trochu bylo hezky, nicméně tři utekly poměrně rychle a tak mě brácha v neděli odvezl do MB, odkud jsem přímým spojem odjela do Prahy. Nemohu nepominout jasné nespravedlnosti, které se mi dostalo, když na mém rezervovaném místě seděla tlustá hnusná cigánka s děckem, tak dvouměsíčním. Děcko nepřipoutané, bez sedačky, a protože ji tam řidič posadil, odmítla mě na mé místo pustit. Diskriminace v přímém přenosu. Byla jsem fakt naštavaná, protože autobus byl natřískaný a seděla jsem na nějakém jiném místě a modlila se, aby v Jihlavě nikdo nepřisedl a neměl místenku na moje místo…

Můžete říci, že hlídat synovce není žádná dovolená, ale svůj účel to splinilo. Prostě – jinde, same, s jinými starostmi, ráda se navracejíce domů do poklidu našeho tři plus ká ká s balkónem bez zahrady.

Published in: on 9 Srpen 2012 at 18:32  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/08/09/paty-z-domu-2/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: