Literární kukátko V.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Frederick Forsythe: Kvintet (orig. The Veteran)

F.Forsythe patří mezi absolutní klasiky. Den pro šakala patří mezi výstavní klenoty – na naší pomyslné poličce slávy si hoví hned vedle Kmotra od M.Puza. Kdyby Forsythe nenapsal už nic jiného, tato kniha mu zajistí nesmrtelnost. Skvostně napsané. Má to dynamiku, má to napětí, má to výtečný příběh a přečtete to na jedno nadechnutí. Na filmová zpracování zapomeňte a to s B.Willisem zahoďte úplně – a to říkáme s vědomím toho, že Bruce Willis je náš miláček. Šakal patří mezi povinnou literaturu a kdo tvrdí že nikoliv, je nafoukaný intelektuál. Tak.
V knize Kvintet pan Forsythe na chvíli opouští svou obvyklou románovou formu a předkládá čtenářům 5 povídek. Hned první povídkou Vás Forsythe přesvědčí, že ani ve svých šedesáti letech nazapomněl zručně vystavět příběh, vtáhnout čtenáře, nějakou chvíli s ním manipulovat a vodit ho sem a tam a nakonec mu předvést bezva pointu.
Osobně nás příliš nebrala pouze poslední povídka Šumící vánek, která se vrací do doby Bitvy u Little Bighorn – nemohli jsme se dostat do tempa a přišlo nám to zdlouhavé.
Ale i tak … pohodlně se usaďte, uvařte si lahodný čaj, otevřte knihu a až knihu opět zavřete, zjistíte, že Vám někdo ukradl několik hodin a na stolku stojí úplně studený čaj.

Že si pod slovem „klasika“ nepředstavujete Den pro šakala? Že klasika je jen to, co bylo napsáno před rokem 1900? Pak jste labužníci a jistojistě znáte román Na Větrné hůrce. Všem ostatním ji zkusíme doporučit nyní.

Emily Brontëová: Na Větrné hůrce (nebo také Bouřlivé výšiny či Vichrné návrší, orig. Wuthering Heights)

My, co z českého romantismu známe pouze Máchův Máj (a to ještě spíše z vyprávění), si ze školy pamatujeme, že sestry Brontëovy byly tři. Charlotte, Emily, Anne. A všechny tři psaly knihy.
Zřejmě nejznámější byl román Charlotty, Jana Eyrová a my si matně vybavujeme na české televizní zpracování s Martou Vančurovou. Musíme se přiznat, že si z toho pamatujeme jen to, že to bylo černobílé, velice ponuré a temné. Dnes by to mohlo být populární a říkalo by se tomu emo či gothic. V 15 letech a za socíku to bylo pouze divné a neuchopitelné a nedělní dopoledne se dalo strávit i lépe.
Od Anne Brontëové neznáme vůbec nic (odkazujeme na wiki) a tak se rovnou vrhneme do kolotoče vášní.
On je chudý nalezenec, ona z bohaté rodiny. Mají se rádi ale její bratr ho nemá rád. Společenské konvence jim nejsou příznivě nakloněny. Ona se raději provdá za souseda. On uteče. Ale vrátí se. A všechny nenávidí. A přebírá rodinné sídlo a vdává se za sestru jejího manžela. A pak teprve začíná ten správný zapletenec, kdy další generace …. ale to bychom prozrazovali děj a to není fér.
V každém případěsi užijete temnou, inteligentní, chladnou a krutou postavu Heathcliffa, který by mohl být onou romantickou figurou. Zajímavé je však především postavení žen. Emily Brontëová ukazuje ženu jako silnější, aktivnější, vzdělanější a samostanější než mnozí muži v románu.
V žádném případě se nejedná o červenou knihovnu, byť předpokládáme, že knihu budou vyhledávat spíše ženy a dívky.

A u citů jestě zůstaneme.

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku (orig. Gut gegen Nordwind)

Už jste někdy poslali email někomu jinému než jste chtěli? Emmi se to povedlo hned několikrát. Časopis Like a pan Leo Leike jsou prostě snadno zaměnitelní.
A opět jsme na pochybách, co dál o knize napsat. Cokoliv napíšeme, tak nevyhnutelně začneme prozrazovat děj.
Ano, samozřejmě, že si Emmi a Leo začnou psát. Samozřejmě, že nezůstane u běžné konverzace a samozřejmě se to celé posune tam, kam se obvykle vztahy mezi mužem a ženou posouvají.
Doporučujeme? Rozhodně ano.
Proč? Asi proto, že
– už dlouho jsme z knihy neměli takový zvláštní pocit v oblasti srdeční.
– se to čte lehce a hladce (psáno formou emailové korespondence).
– po dlouhé době konečně z Vídně přišlo něco pěkného.

Na četná přání čtenářů autor napsal pokračování Každá sedmá vlna (Alle sieben Wellen), ale my máme trochu strach, protože současný konec příběhu se nám zdál velice vydařený.

Geraint Anderson: Cityboy (orig. Cityboy, alt. CITYBOY, City Boy)

Nikdy jsme si o světě finančníků nemysleli nic dobrého, ale stále to byly jen dohady a nepodložené domněnky. Kniha Cityboy přináší otevřené svědectví, že realita je daleko krutější a tvrdší . Máte-li morální zásady, neuspějete. Máte-li znalosti, nic to neznamená. Důležité není, co umíte, ale kolik hlasů dostanete (skoro jako by psal o politice, sakra).
Kniha je osobní zpovědí autora, který v knize vystupuje pod jménem Steve Jones, o tom, jaké praktiky vládnou ve finančním centru Evropy, v londýnské čtvrti Square Mile neboli také přezdívána City, což je název samotného centra Londýna.
Makléři v City se řídí heslem: „Zbohatni, nebo alespoň umři při snaze zbohatnout.“ Autor popisuje svět soutěživosti, kde není místo nejmenšího zájmu o blaho klienta. Jediným cílem v City je vydělat co nejvíc a co nejrychleji. Lakota nezná hranic a vypadá to, že privilegovaní chlapečci ze City, ať budou vydělávat jakékoliv sumy, nebudou nikdy spokojení.
Ano, vždycky nám byly všechny finanční instituce protivné, ale teď máme konečně důvod, proč je nenávidět otevřeně a v podstatě odůvodněně.