Polsko, otevři náruč

…a spolkni nás. Než začnu psát o Polsku samotném a pobytu tam, ráda bych na tomto místě poděkovala Janu Ámosovi Komenskému. Jeho zjednodušení pravopisu, odstranění spřežek (už jen to slovo!) a zavedení háčku a čárek (i kdyby udělal jen polovinu z toho) bylo fenomenální a přiznám se, že jsem to náležitě ocenila až v samotném Polsku. Tam než si přečtete jakýkoliv název, zlomíte si jazyk, ukroutíte hlavu, rozbijí se vám mozkové závity a pak to ještě prakticky nevyslovíte.

Že je polština pro nás ušišlaná a směšná je nám všem všeobecně známo a naopak to platí také, viz zářná kariéra Ivana Mládka a písně Jožin Zbažin. To když si pustíte na YouTube v polštině, nestačíte mrkat na drát…

Přírodu v okolí Kudowa-Zdroj nám doporučil kamarád Kristián, který bydlí v Hradci Králové a má to tam coby kamenem dohodil a zbytek dojel autem. Říkal, že tamní příroda je prostě krásnější než u nás (a tráva zelenější) a že se nám tam bude líbit. Ok, když to říká, proč mu nevěřit, takže jsme do toho šli.

Ubytování jsem ovšem nevybrala v lázeňském městečku, ale uprostřed přírody, kdy lišky a kohouti dávají dobrou noc – v Karlowě. Vesnička se nachází uprostřed Stolových hor, východisko mnoha turistických tras a cest. Z Kudowa do Karlowa vede cesta tisíce zatáček a je to pravda, jeli jsme to ve tmě, za světla, za mlhy, zatáček jako když víte co. Ale krásné. Stromy stojí téměř v cestě, koruny mají nádherné, zelené, všude zeleň, vlastně, takže už i samotná cesta byla krásný zážitek pokaždé.

Stolové hory jsou něco jako pokračování našich pískovcových útvarů, akorát že oni to tam mají trochu jinak. My ty pískovcové útvary máme téměř holé, jako na výstavce, v polské části je mají schované v takovém lesním pralese. Když jsme šli na první procházku a i ve třech následujících dnech jsem z toho měla stejný pocit – ta zeleň nás prostě pojmula a přijmula a teď vám všechno ukážu. Mokřiny, mechy obrostlé kameny, útvary, spadlé stromy, vrostlé stromy, borůvčí, tráva, co si račte přát. A proto se mi tam moc líbilo. Téměř pohádkové lesy, skály, které jsme si mohli sami objevovat nebo na to kašlat, skoro-bažiny a sympatické rozcestníky, kde se délka trasy udává v hodinách a ne v kilometrech…

Navíc Stolové hory nejsou moc vysoké, takže jsme obvykle během dvou max tří kilometrů zdolali sto metrů výškového převýšení a pak chodily po horních patrech těch skal takovým lehce kozím terénem, kochali se výhledy (když zrovna nepršelo) a bylo to moc prima. Všude spousta borůvek, takže se semo tamo naše rychlost dost zpomalila, protože jsme hold byli zalezlí v borůvkách a žřali je. Nemůžu to napsat lépe, byly výborné. Velké a zralé. Polsky borůvky? – Jagody. Polsky jahody?- truskavky. Vtipné, že?

Poláci jsou družní jak sviňa. V páru jsme nepotkali skoro nikoho, zato skupina po dvaceti hlučně švěholících Polácích nebyla vyjímkou. Zatímco o mužích nemůžu říct nic, ženské byly krásné a hříšně hubené. Opravdu. (Až jsem se trochu styděla.) Zdravili jsme Den Dobry a můj muž někdy polohlasem Češť chlopaky :- ). Co mě na nich překvapovalo bylo, že šli dost často bez mapy a ptali se nás, kudy mají jít a jak je to daleko…

Na některých trasách jsme skoro nikoho nepotkali, na některých to byla taková menší promenáda, ale bordel v lese byl skoro pokaždé. Papírky, kapesníčky, láhve, nebo prostě něco, co ten nepořádek tvořilo a to mě tedy moc nebralo… Ale jinak tam bylo krááásně…

Published in: on 13 Září 2012 at 10:53  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/09/13/polsko-otevri-naruc/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: