Test II

Živá,  zdravá a nepoblinkaná jsem zpět. Jak to šlo? Poměrně dobře. Ranní vstávání – dalo se. Jet autobusem bez snídaně – 27 min – dalo se. Najít polikliniku a příslušnou laboratoř se dalo taky. Jedna ze sester mi vzala krev,  druhá mezitím šla namíchat ten cukrový roztok. Do čaje, který jsem si přinesla s sebou, uvařila jsem si rooibos – směs zvanou Šťastné dny. Protože jsem nula negativní, krve mi vzali poměrně dost, jestli náhodou nevytvářím protilátky.

V čekárně na mě čekalo to sladké neštěstí. Vzala jsem si to na chodbu, opřela se o stěnu, zavřela oči a toho půl litru jsem exla. Ostatně žízeň jsem měla jako zavalený horník,  a protože to představovalo jediný zdroj energie na dlouhé dvě hodiny, usoudila jsem, že nemá cenu se s tím mazlit. Druhá budoucí maminka, která čekala v čekárně a postupně dopíjela, vyjádřila svůj obdiv nahlas a stejně tak i sestry v laboratoři. Tak aspoň něco.

Co se teda moc nedalo byly ty dvě hodiny čekání. Pravda, dostala jsem polštář za záda, ale koženkové lavice v ostře červené barvě a výhled na stěnu, jejíž jedinou dekorací byly čtyři obrázky a na nich nějaká technika, zřejmě na analýzu krve (ovšem vypadalo to jako sálový počítač před 30 roky), to není ten nejmilejší pohled na světě.

Doma jsem usoudila, že čekání by mohlo být vlastně čtení a tak jsem si vzala dvě knížky. Jednou jsem běhěm hodiny dočetla (tak to bylo i zamýšleno) a druhou jsem se pomalu prokousavala hodinu druhou. Do laboratoře mezitím proudili pacienti, a musím řici, že to dámám uvnitř šlo pěkně od ruky. Nikdo nečekal, každý byl vyzván, aby si odložil. Porůznu odevzdávali žádanky a moč, pak chvilku počkali v čekárně po té, co jim vzali určité množství krve a pak zase odcházeli.

Celkově jsem to ovšem viděla bez komentářů, protože jsem měla nasazená sluchátka, neboť se u toho brebentění číst moc nedalo. Zaujal mě pán, asi ak 70 let,  s taškou na noťas, v obleku, krásně vyžehlené košili a pěkných botách. Příjemné zpestření rána.
V devět nám oběma čekajícím maminkám (v očekávání) vzaly sestry krev znovu, řekly nám, že se můžeme nasvačit tam, jestli chceme (a například já jsem chtěla), sdělily, že výsledky budou do pár dnů a nashledanou. Takže přežít/vypít  se to dá. Sladké je to děsně. Ale zase je toho jen půl litru a hádám, že to je na dlouho dobu poslední nepříjemná věc, co musím absolvovat, hlavně klid, že ano…

Published in: on 14 Listopad 2012 at 13:04  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2012/11/14/test-ii/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. To buď ráda, že ti nedělali takovou tu klasickou křivku, kdy něco hnusně sladkého vypiješ a pak odevzdáváš krev třeba desetkrát v nějakém intervalu.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: