S kabelkou do porodnice

Celé těhotenství mi vrtaly hlavou dvě věci – JAK pojedu do porodnice, auta doma ve vlastnictví nemaje a co budu dělat, až-když mi praskne voda a já budu někdy ve městě. Přece jen – termín porodu 24.února nahrával tomu, že bude zima jako sviňa, já někde s mokrými kalhot(k)ami a co teď… No, jak ukázal vývoj událostí – byly to obavy zcela zbytečné…

Po celou dobu, kdy jsem byla těhotná, mě trápily jen – nateklé nohy a ruce ke konci, tloustnutí a vyšší tlak. A na ten jsem dojela… Když jsem si takhle 15. února změřila tlak, zjistila, že mám asi tak 150-95 a zavolala do poradny, co jako mám dělat, bylo mi sděleno, že mám přijít dolů do ambulance, tam mi dají prášek a půjdu zase domů. NE, nebudou mě hospitalizovat. OK, tak jsem se oblekla, vzala kabelku a šla. S holkama jsem měla sraz v jednu na jídlo ve městě, tak jsem si říkala, jak to pěkně stihnu…

No, stihla jsem tak akorát prd. V ambulanci mi změřili tlak – asi tak 170-100, dali mi prášek a poslali do poradny, kde už takhle v pátek v půl jedné nikdo nebyl, takže jsem se šla poradit na Porodní sál č.1, jak mě odkazovala cedulka a tak si mě už nechali. JAKOŽE fakt. Ta baba z ambulance jim napsala, vlastně, že mě mají hospitalizovat. Připadla jsem si trochu jako bezprávná, protože běhěm chvilky jsem odevzdala moč, krev, těhotenskou průkazku, dostala svůj EAN na ruku, vyfasovala košilku a šla si lehnout na PŘEDPOKOJ. Nevěřila jsem vlastním smyslům, očím, uším, a byla trochu mimo. Ty vado. Fakt. Fakt si mě tam nechali. Opatrně jsem zavolala svému muži, co se stalo a že mu dám později vědět, zda mě navečer pustí nebo co bude…

Nepustili. Chodili mi měřit tlak, který byl i přes všechny prášky a snahy prostě vysoký a ne a ne klesnout. Ale teď si představte tu situaci reálně – předpokoj, s jednou dámou, která brala antibiotika a byla tam preventivně, tichá, klidná. Na další posteli – prvorodička s kontrakcemi v nejvyšším stádiu, která nadávala nahlas, jak to bolí. Jakože nadávala sprostě jako poslední hospodský povaleč, a že je neměla dvacet minut, to vám můžu směle garnatovat. Do toho já, které objektivně nic nebylo…

Večer mě nepustili. Málem nepustili ani mého drahého muže, který se mi snažil dodat aspoň košilku a kartáček na zuby, pití a nějakou čokoládu, aby ase mi přežívalo veseleji. Byla totiž karanténa a to nikoho nepouštěli. O tom vám ale bezesporu napíše časem vlastní eleborát. Nakonec se prý pohádaly sestry s vrátným a věci mi dodal. Viděli jsem se na pár vzácných chvil. Byl klidný, teda snažil se, já taky a že se ráno uvidíme…

Poslední, co jsem ten ten jedla byla večeře – to byste z ní dostali průjem jako já – Lipánek a bramborový guláš s chlebem. Chleba byl na celém tom jídle fakt to nejlepší. Dala jsem si trochu moštu a snažila se usnout…, nebot prvorodička šla rodit a nastalo ticho… (před bouří)…

Published in: on 22 Březen 2013 at 11:59  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2013/03/22/s-kabelkou-do-porodnice/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Zřejmě to už dopadlo, ale úplně jsem se lekla!🙂


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: