Šest neděl v bublině

Drogy jsem nikdy nebrala, marjánu nekouřila, ale hádám, že to je asi ten stav, pro který to dělají, ti narkomani a kuřáci – tak trochu nad věcí, tak trochu hukot v hlavě a tak trochu mimo. Neříkám extrémně mimo, ale trochu mimo, hlavně večer. Asi tak nějak jsem se prvních čtrnáct dní po porodu cítila. Měla jsem ještě pořád trochu vysoký tlak, ale už mi zplaskly ty oteké nohy a já jsem začínala taky docela zplaskávat.

Přiznám se vám, že jsem odmítla téměř povinnou týdenní přítomnost mojí máti a potažmo tchýně u nás doma. Máme malý (pěkný a útulný) byt a jeden nový obyvatel navíc, jakkoliv malý plně postačoval. Organizovat ho a ještě moji maminku nebo tchýni, to bylo zcela nad moje síly. Takže se mnou doma zůstal můj muž a byl mi takovou velkou fousatouo sestřičkou (zdravotní), která mě má opravdu ráda. Měřil mi tlak, kontroloval, že beru prášky, že cvičím, že jím. Jak jde to odsávání (o tom příště), jestli se cítím dobře a co má koupit. Prvních dva týdny byl totiž výhradní nákupčí, nějak jsem neměla pomyšlení na to, že bych z domu odešla NA NÁKUP a Františka tam nechala. Nicméně to se časem zlepšilo a na nákupy a nejen na ně jsem pak už vyrážela mnohem více neohroženě.

Díky pravidelnému tříhodinovému režimu se můj den rozdělil po třech hodinácha a nebylo to špatné. Ve dne jsem sice nespala úplně stejně jako František, ale rozhodně na dvoje troje spaní došlo. V noci jsem usínala poměrně rychle, na což jsem až tak moc zvyklá nebyla.

Příjemných chvil byla spousta, ale návštěvy patřily k něm veskrze pozitivním. Přišly prakticky všechny moje kamarádky, všechny zasloužilé matky, nakonec se objevila i tchýně i máti s otcem. Tchán tu byl už dvakrát. Pravda, večerní křičení bylo taky, užili jsme si ho dost a dost, ale – neříkám úplně – ale značně to začíná ustávat a jednou to možná přejde úplně.

Protože jsem rozhodla pro používání látkových plen, sousedi nad námi musí mít hlavu trochu v pejru, protože se pere každý třetí den, ale je to dle mého pořád lepší než produkovat popelnici plínek za den, přece jen ta voda se úplně neztratí, a ta energie, na kterou jede pračka, ta se ještě pořád z čeho vyrobit dá. Neříkám, že je to úplně zadarmo, ale rozdhoně to určitou finanční úsporu přináší (každopádně nemusím kupovat balík plenek každé čtyři-čtyři dny a tahat se s tím domů a pak zase do popelnice).

Co jsem doma, jak těhotná, tak coby maminka – vařím. Někdy dvakrát denně teplé, na oběd sobě a na večeri nám oběma, každopádně domácí strava. Nádobí jsem od té doby umývala snad pět set krát, myčka myčkuje co to dá, ale ta představa, že bych byla o chlebu s máslem a se salámem (známe takové expertky), to mě fakt děsí a přivozuje mi to hlad… Neříkám, že bych v těchto dnech sežrala vola, ale pět jídel denně to dá stejně tak jako tak. Sice je pár jídel, které nemůžu, ale na jistá omezení jsem zvyklá už z těhotenství, takže žádná novinka…

Pan doktor, kterého jsem vybrala, je sice, PŘIZNÁVÁM, trochu z ruky, ale zato – je moc příjemný, klidný, n a děti milý, sestřička je fakt v poho a jen málokdy čekáme déle jako deset minut, no, možná to ani ne…

Díky telefonům, doma instalované wifi, e-mailům a foťáku přinášime rodičům a kamarádům, kteří mají zájem fotky a videa, takže i když nejsou přímými účastníky růstu, jsou aspoň v obraze.

Tak, toliko asi k šestinedělí, a příště si dáme to kojení…

 

Published in: on 21 Duben 2013 at 09:34  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2013/04/21/sest-nedel-v-bubline/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: