Kojíš?

Tak tuhle otázku a dále otázky:

Kdy se budeš vdávat?

Kdy budete mít děti?

a

Kdy budete mít druhé (další)?

bych ráda dneska zařadila na seznam CO JE TI Kˇ´A DO TOHO? A rozhodně bych všem vřele doporučovala, aby si to zapamatovali a přestali je pokládat. Protože když jsem se po té hrůze vrátila z porodnice, tak se ukázalo, že i když jsem kojit chtěla, tak to prostě nešlo. Na kojení, jaké překvapení, jsou totiž zapotřebí dva – matka a dítě. A jejich zájem. Nic proti faktu, že se žena rozhodně nekojit, je to prostě její rozhodnutí a jsem morálně daleko polemizovat nad tím, proč se tak rozhodla. Když dítě nechce a prs odmítá, je to trochu větší průser, instiktivně by mělo vědět, co je nejlepší, že ano. Nedej bože, když u pití usíná. Jako František.

V jeho loterii – Jídlo versus Spánek spánek jednoznačně převládál. Po pěti minutách to zabalil a všichni mě můžete milovat. Sice jsem ho budila, prosila, plakala, ale co to bylo platné. Problém byl také na mojí straně. Po všech těch porodních úskalích, císařském řezu a nakróze jsem prostě neměla skoro žádné mléko. Takže všechno blbě na druhou. No, zoufání si je věc jedna, jednání a hledání řešení věc druhá. Takže jsem sehnala laktační poradkyni, sjednala s ní schůzku, zakoupila příslušnou doporučenou lahvičkku na pití a snažila se přežít.

Laktační poradkyně je něco jako stylistka nebo vizážistka – udělá vám dobře. Přijela k nám domů distinguovaná sympatická dáma. Vyslechla moje trápení, Františkovo trápení, vyhodnotila situaci, nastolila léčbu, uklidnila mě, pohovořila se mnou (byste nevěřili, jak to bylo příjemné, když mi řekla, že to není, opravdu není moje chyba), dohodla se se mnou na přístí návstěvě, zinkasovala mě a odjela.

A tak jsem čtyři týdny poctivě přikládala Františka nalevo-napravo, dávala mu odstříknuté mléko nejprve s umělým mlékem, později jen s mým vlastním, a pak si ještě poctivěji mléko z obou prsou odstříkala. Jednak pro chlapce, jednak aby se podpořila ta laktace. A světe div se – synek začal přibírat, přestal usínat, objevil sání a začal být při chuti. Takže za šest týdnů jsem hrdě u pediatra hlásila, že KOJÍM!! (A zde bych si dovolila parafrázi z filmu Jedna ruka netleská – Kojím, kurva, kojím!!). Jakože fakt. Takhle vypadá tekuté štěstí…

V těch dnech, kdy jsem nekojila, jsem cítila dvě věci – strašné výčitky svědomí, že to nejde, a takový všeobecný tlak, že by to jít přece měla. Desítky článků na různých médiích začínajících Každá žena může kojit… anebo Kojení je přirozená součást mateřství… BOŽE! Naštěstí mám pár rozumných kamarádek, které mi řekly, že ať se na takové řeci vykašlu, hlavně, že chlapec je zdravý a roste a hotovo dvacet….

Navíc jsem se na začátku plného kojení vykašlala na systém kojení jednou za tři hodiny a kojila jsem, jak si František řekl (vřískl), takže příbíval jako na drátkách, byl spokojený a já taky.

Takže na otázku v titulku odpovídám vždy hrdě – KOJÍM!

Published in: on 12 Květen 2013 at 11:43  Comments (6)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2013/05/12/kojis/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 6Napsat komentář

  1. Tak přesně toto jsme zažívali s naší dcerou, takže vím o čem mluvíš. Rozdíl je jen v tom, že ona dosud odstříkává a krmí lahvičkou, tj. čtvrtý měsíc. Ale psychicky už pohoda.

    • dcera je jeste vice statecna nez ja, hluboka poklona

  2. gut, tak v kojení máme jasno – a co teda kdy to druhý?🙂

    • : ) tak za dva roky, bo ta jizda po sekci se musi zahojit, rikali…, ale myslim, ze se bude hojit rychle a tak to pujde rychleji…

  3. Ježiškovane, to jste si užila… Psycho kolem kojení znám dobře – a to jsem si nakonec spočítala, že jsem za ta mateřství ze sebe dostala i nějaký ten hektolitr!
    Pan profesor Švejcar mne ujistil, že je hlavní, když dítě prospívá – a váha to není. Je to jeho spokojenost, živost a pod. Kojené dítě si může přibrat skokově, není to čuník na výkrm. No a nejvíc vypije během těch pěti minut, ale tak nějak necítíte, že by něco ubylo. Mně pomohlo vážení před a po – a nakonec jsem zjistila, že postižený drobeček, co neměl sílu, přibíral z menšího množství mléka víc, než jeho starší sourozenci! Ovšem doktorky mi tvrdily, že mám slabé mléko, nutily mi umělé mléko, hrozily sociálkou, když budu zatvrzele kojit. A byla jsem zatvrzelá! Až v těch třech měsících pohrdavě řekly, že bych teda jako měla už dávno poznat, že je prcek ochrnutý… Už není😉 Hm, asi si dám na Koště nějaké uklidňující vysvětlování, nechci, aby byly takové šikovné maminky takhle stresované😦

    • … co dite, to pribeh…
      nekdy nechapu, z ceho se vlastne ty idealni prirustky, vahy, rychlosti kojeni, delky kojeni a to vsechno vlastne spocitalo…, podle toho, jak to slysim zleva zprava to nemuze byt cisty prumer..


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: