Na návštěvě

Při své nejvyšší možné skromnosti bych ráda řekla, že jsem dobrá hostitelka. Snažím se. Co má návštěva ráda na jídlo, jestli klasiku nebo něco moderního, zda u nás bude spát, tak jak velkou péči potřebují, zda se mám na všechno ptát, protože je to návštěva nesmělá, nebo je to návštěva samostatná a skoro o ní nevím. Stejné očekávám od hostitelky, když přijedu na návštěvu já. Že se se mnou počítá, že jsem vítána, chtěna a ráda viděna. Protože asi známe všichni ten pocit, že přijedeme na (objednanou) návštěvu, a jsme tam nevhod. Ve špatnou chvíli, na špatném místě. Hostitelé jsou pohádání, nebo se vyskytl nějaký problém, a tak… To je ta situace, kdybych alespoň já, se nejraději otočila na patě a odjela…

Jenže ne vždycky to jde, odjet. Proč o tom píšu? Díky opravě koupelny a záchodu jsme byli nuceni na pár dní opustit byt a přijmout pohostinství někde jinde. Na snadě byla kamarádka bydlící opravdu nedaleko, která sama rekonstrukci zažila, takže měla pochopení a přijala na nás. To, že bychom o ní pár dní bivakovali, jsme si odsouhlasily (my ženské) předem. Dost předem. Požádala jsem ji, aby to probrala se svým přítelem, rozmyslela se a PAK mi řekla. Že ne je také odpověď a že to budu plně respektovat…

Zkrátím to, jo? Alternativa, že místo jedné noci a dvou dnů zůstaneme dvě noci a tři dny, se nakonec ukázala jako nezbytná, akorád to naše hostitelka nerozdýchala. Neptejte se mě, co se (jí) stalo, ale už druhý den jsem věděla, že nejsme vítáni. Jen poměrně neutěšený stav stavby mě nutil zůstat i s Františkem i s mým mužem mileným. Ale věřte mi, bylo to peklo. Přišla jsem si jako největší vtěrka na světě, že obtěžujeme, že jsme tam nevítáni, že už se moc těší, až odejdeme, na což jsme se těšili nakonec i my. Ano, děti, jakkoliv malé, produkují bordel, hluk a přinášejí jisté nepohodlí, ale i tak – tak přece zatnu zuby, usmívám se a snažím se vyjít vstříct, ne…, sakra…

Nejhorší tři dny tohoto roky, rozhodně. Doufám, že už se nám nikdy nic takového nestane a až budu o tutu službu jednou, někdy, požádána, budu milá jako květy sakur a budu se snažit jako Stachanovci při těžbě…

Published in: on 30 Květen 2013 at 16:02  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2013/05/30/na-navsteve-3/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Škoda, že jsem to nevěděla dřív, nabídla bych Ti azyl – pokojíček s dětskou postýlkou, kočárek na terasu, samostatnou koupelnou a k tomu božský klid, zeleň, zpěv ptáků, vlídní hostitelé. Tak příště……

    • kdybych nebydlel tak daleko, napadlo mně to samé …
      divím se ovšem, že spíš autorku nenapadlo odtama vypadnout, a raději dva dny snášela pocit vtěrky.
      že by se v praze nenašel hotel? že by se v ceně rekonstrukce koupelny nenašel rozpočet na dva dny v nějakém nedrahém penzionu?
      http://www.mapy a v soustředných kruzích hledám takový symbol postýlky, málokdy se do kiláku nenajde.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: