Na cestách

Cestovat s Františkem, to je jako cestovat s lavinou – nikdy nevíte, kdy se utrhne…

Cesty automobilem se stávají téměř nevypočitatelné. Obvykle ho usadíme do sedačky, děsně ho zajímají popruhy, které se dají skvěle kousat, než se utáhnou. Pak vyrazíme a nastanou dvě situace – buď po pěti minutách usne a spí aspoň hodinu nebo si kouše kousátka a pak začne kříčet. A přitom je najezený, přebalený, nesvítí na něj slunko, nic, ale křičí jak sjednaný. Nejhorší je, že ho nic neuklidní. Ani když zastavíme, abych ho znovu nakojila, nic. Nemá cenu přemýšlet, proč to tak je, do hlavy mu nevidíme.

Když usne, je to požehnání, a modlíme se, abychom nechytli nějakou kolonu, protože pak se sníží hluk v autě a František se probudí a ne vždy usne znovu a někdy začne kričet jako sjednaný… No, je to veselé.

Samozřejmě ho baví, když to v autě co nejvíce hučí, hraje a je mu jedno, jakou stanici máme zrovna naladěnou.

 

Trochu jiné je to, když spolu cestujeme v autobuse, metru nebo v tramvaji. Mám ho uvázaného v šátku (neb jsem daleka cestovat s kočárkem, ve kterém sice už obvykle neřve, zato kočárek je neskladný jako blázen), a snažím se, aby se díval ven. Ale už ho zajímá spousta věcí, takže se otáčí jako korouhvička a tak si prohlíží paní v autobuse, děti v metru, dopravu v autobuse, prostě každá cesta je velký zážitek. Zážitek je to i pro okolní cestující. Za tu dobu, co spolu jezdíme (zhruba půl roku) se mnou mluvilo více lidí než za pět let dohromady, co bydlíme na Kamýku. Paní mi říkají o jejich mateřství a dětství jejich dětí, nebo jak mají teď vnoučata a jak si s nimi užívají. Pánové hodnotí pozitivně praktičnost nošení skrzevá volné ruce (a to, že nemusejí ten kočárek zvedat do autobusu zrovna oni, hádám) nebo mi přejí hodně zdraví. Je to prostě vždycky výlet, i když jedeme jen nakoupit na trh na Pankrác.

Cestování v kočárku jsem zatím úplně vynechala, na procházky s ním chodíme na krátké a uvidíme, jak to půjde, až začne sedět, jestli mu ten sporťák přiroste více k srdci…

Čeká nás cesta na Balaton a tam chození, koupání, ležení, lenošení, přejíždení a tak. Jsem na to dosti zvědavá a doufám, že to zvládneme všichni ve zdraví…

 

Published in: on 9 Srpen 2013 at 08:52  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2013/08/09/na-cestach/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: