Lidi

Mlada paní, poďte si s tim ditětem sednout!
Ne, díky, s ním se špatně sedí.

Jedu totiž s Františkem v MHD na jogu nebo na plavání, což obnáší jeden přestup, alias dva dopravní prostředky – autobus a metro. Františka mám uvázaného v šátku na zádech, stojím někde aspoň trochu šikovně, aby do něj nevráželi lidé a čtu si.

Paní, sedněte si.
Ne, díky, s ním se špatně sedí.
Ale no tak si sedněte, já už stejně vystupuju.
Ne, díky, jste moc laskavý, ale s batohem na zádech se fakt špatně sedí.
Myslel jsem si, že ho vyndáte z toho šátku…

Vyndat Františka ze šátku by znamenalo ohrozit jeho bezpečnost, bo by lítal po doprovním prostředku jako utržený z řetězu a to by nebyl nikdo rad, jakkoliv je to roztomilý panáček.
Nicméně – to máme teprve cestu TAM (na akci). Pojeďme tedy zpátky.

Chcete si sednout? Já vás ráda pustím.
Ne, díky, opravdu ne, s ním se špatně sedí.
No-jo, máte pravdu, to jsem si hnedka neuvědomila.
Jste moc laskavá, děkuji, opravdu moc.

Velmi často mě pouštějí sednout dámy v nejlepších letech. Ještě si to pamatují, jaké to je, když nikdo nepomůže a trestat je za jejich ochotu, to si radši podřežu žilky… Takže přestoupit a závěrečný autobus.

Pusť paní sednout, nevidíš, že má miminko!
Ne, opravdu ne, DIKY, jsi moc šikovný, ale já budu stát.
Ale on by vás pustil sednout…
(vtom do konverzace vpadne někdo jiný)
Paní, poďte si s tím děckem sednout…

A umřu. Ochota lidí je nekonečná, ale myslím, že někdy trochu náročná. Vzhledem k tomu, že každého jednoho člověka potkám asi tak jednou v životě, jsem milá jako jarní sluníčko – usmívám se, děkuji, lichotím a pokud někdo chce, tak si s ním povykládám o nošení, dětech, kočárcích nebo počasí. Je mi to jedno. Jen bych nerada, aby se někdo za svoji ochotu cítil ukřivděný typu: Já se tady obětuju a ona NECHCE.

Bože, jak já bych si ráda sedla, ale zkuste to s batohem na zádech…, fakt to nejde. Když cestuju dál a déle, někdy třeba musím napočítat do pěti, než odpovím nějaké paní, která mě posílá si sednout na volné sedadlo… (to jdu fakt do vývrtky). Nicméně jsem ráda, že jakás takás ochota a všímavost ještě sem tam existuje (i když o tom nejsem někdy, při nastupování do autobusu kolem šesté večer, přesvědčena…).

Published in: on 5 Květen 2014 at 19:49  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2014/05/05/lidi/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: