Na dětském hřišti

Dětské hřiště, co si budeme vykládat, to je takový kotlík emocí, které tam vrátky na kličku natečou, smíchají se a zase odtečou. Hraní na hřišti (díkybohu) každý den skončí a tak je možné začít druhý znovu. Někdy se sejdou senzační rodiče, někdy je to utrpení boží, ostatně posuďte sami…

Nedaleko nás se nachází Kamýcký les a v něm lesní hřiště. Na léto ideální varianta, protože je v chládku, ať je sídliště rozpařené sebevíce, je tam vždy tak o osm stupňů méně, no nekupte to. Já se obvykle od Františka na hřišti nehnu nakrok, ostatně jeho tahání za ruku nelze ignorovat, ale jednou, než jsem se otočila, se vydal k jedné malé holčičce a strčil do ní. Holka upadla a začala řvát jak najatá. František odkráčel a já si vyslechla, že si mám toho kluka hlídat, když je takový zlobivý, od matky, která tam kafrala s jinou a s holčičkou si vůbec nehrála. Asi dvakrát jsem to obrečela a na takové matky si dávam pěkný pozor…

Za asi zatím nejhorší zážitek si můžu tak trochu sama a vlastně si ani moc netýká dětí… Nedaleko za domem máme takové malé pěkné oplocené hřiště, dá se tam dojít během pěti minut, takže jsme tam s Františkem docela často. A docela často je tam taková paní, co má na hlídaní jednoho nebo dva vietnamské chlapečky, svoji asi rok a půl starou holčičku a sem tam ještě nějakého staršího kluka, patrně syna. Že je na ty vietnamské kluky sprostá a hrubá – OK, to úplně není můj byznys, ale když tomu jednomu nedávno flákla jednu po hlavě, protože trochu zlobil Františka, tak mi vyhrkly slzy z očí, ani jsem nevěděla jak. Že madam ma hřišti kouřila elektronické cigarety, budiž, každý máme svoje neřesti, ale přiznávám se vám, že když tam nedávno nepokrytě hulila cigára dlouhá jak týden před výplatou a vedle ní seděl pes se srstí dlouhou jak ty cigára, tak jsem nakonec naprosto zpruzelá odešla. Hlavně proto, že jsem se zlobila na sebe, že jsem jí nic neřekla a to tam s tím čoklem nebyla poprvé… Příště musím být asertivnější…

Samozřejmě když se na hřišti potkáme s těmi dvěma prima maminkami, co mají každá jednoho Vojtu a jedna k nim má ještě Honzu, tak je to pohoda na celé dopoledne, nebo když se tam objeví paní, co je její manžel kolega mého manžela, tak je to etuda pro dvě až tři normální matky a kluky, co se sem tam bouchnou po hlavě, ale nakonec spolu jezdí na skluzavce jako širóni, honí se a smějou se, když někdo spadne. To si myslím tak nějak vnitřně odpočineme všechny a je to paráda. Doufám, že takových dní bude více a že ani nadcházející podzim/zima neudělá hřišťovému řádění přítrž…

Published in: on 17 Září 2014 at 19:13  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2014/09/17/na-detskem-hristi/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. My i teď naše děti jsme toho názoru nechat na hřišti volný průběh, pokud to nejde na krev, pak teprve zasáhnout


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: