Vytažen

Vytáhla jsem Františka z kočárku, v létě. A to navždycky. Sice měl jen rok a půl, ale chodil už dobře, a taky mi to navrhla kamarádka, co má tři děti, tak to už musí něco vědět, ne. První den, kdy jsme jeli 10 minut autobusem a dvě zastávky metrem, jsem se proklínala. Kamarádku taky. Františka jakbysmet. Zlobil, vystupoval, neseděl, neposlouchal, horor. Říkala jsem si, že přece nemusím poslouchat každý blbý nápad, který mi kdo navrhne, ale pak jsem usoudila, že to zkusím třeba týden bez kočárku a pak by se vidělo.

A vidělo se. Ježdění v autobuse se zlepšilo, metro zůstalo nepopulární až do dnešních dnů, ale všeobecně je pro to pro mě úleva. Sice chodí pomalu-rychle, prohlíží si ty kamínky, kaluže a auta, stojí a dívá se jak tele na nová vrata, ale je pravda, že pro něj to je hodl nový svět. Spousta lidí s ním hovoří (se mnou někdy taky), skvěle pozná různá auta, ví, kdy budeme vystupovat a kde je vodotrysk a ze schodů chodí pokud možno sám.

Pravda, v autobuse na sedačce stojí, takže některé lidi bere amok, protože na té sedačce samozřejmě stojí v botech a v metru chce vystupovat každou následující zastávku, není ochoten sedět ani jednu vteřinu, takže neznalí občané na mě zírají s neskrývanou zlobou a pohrdáním (bo nemám ten kočárek) (ale ani jeden z nich by mi v metru s kočárkem z/do schodů nepomohl ani za zlaté prase), ale prostě na to kašlu.

František je tedy protřelý cestovatel MHD a pěšky chodí v centru jako pán. Jistě, při bližším pohledu vidím, jaká je ta Praha špinavá a zasviněná, ale to už je hold riziko podnikání.

Protože chodíme pořád ještě plavat (kupodivu mi to docela pomáhá se v té teplé vodě půl hodiny máchat), cestu na plavání, pak na oběd a zpět na metro absolvuje panáček v šátku, já ho unesu ještě úplně v pohodě a je to rychlé, a když jdeme sem tam nakupovat na tržnici jablka a brambory, tak muž vezme nosítko a nese ho v něm, ale to jsou asi dvě nejsvětlejsí vyjímky, kdy ho nosíme, jinak kočárek nebereme ani k babičkám ani nikam jinam na pobytové výlety.

Ano, když vidím ještě ty  tříleté děti v kočárku přikurtované a zabalené, jak se s nimi nikdo nebaví, jsou tam tak nějak odkázání sami na sebe, jak se mi jich tak trochu líto, ale jak praví zlaté pravidlo – Nevychovávejme cizí děti – a já mám aspoň každou cestu pestrou, o Františkovi nemluvě…

Published in: on 4 Listopad 2014 at 19:19  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2014/11/04/vytazen/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: