Polední spánek závodního koně

Přesto, že jsme si Františka přivezli z porodnice před necelými dvěma roky coby malý uzlíček v zavinovačce, časem se ukázalo, že se jedná o převtěléného závodního koně. Jen co se naučil pohybovat, jeho rychlost se vyšplhovala na maximum a už to tak zůstalo. Spánek se pro něj stal podružnou záležitostí, což si ovšem vybíralo daň zejména na nás, na rodičích…

Spal obvykle dopoledne, tak hodinku mezi desátou a jedenáctou a zřítkakdy odpoledne… Jenže s mým postupujícím těhotenstvím se to ukázalo jako poněkud problematické. On si zdříml dopoledne, v poledne oběd a pak hurá běhat, řádit a zlobit. A já? Mrtvá. Přinejmenším polomrtvá a v polospánku u televize v poloze ležícího střelce. Uznejte sami, to nezní zrovna ideálně…

A tak jsem se rozhodla zakročit a věci upravit tak, abychom byli spokojeni oba. V létě jsem ho dopoledne prostě nedala spát, poměrně svěžího ho dovezla v kočárku domů, uvařila jsem nám oběd a pak přišlo testování. Tak v postýlce to nešlo. Stál tam v pozoru a řval jako najatý. OK. Tak šup s ním do ložnice a přinutit ho ležet. No, to taky nebylo ideální. Dobrá tedy – krok zpět – nejlépe usínal v šátku, tak jsem si sedla, ho posadila obkročmo čelem k sobě a počkala, až se uklidní, přestane se se mnou prát, křičet, zpomalí se mu dech a usne…

Ze začátku to bylo 20minut, byla jsem z toho obouchaná, poškrábaná a fakt to byla řehole. Leč časem se to ukázalo jako velmi účinné, protože si na to zvykl a teď, po cca půl roce usne asi tak do pěti minut, když to jde špatně, tak během čtvrt hodinky.

A já? Já si lehnu vedle něho a usnu za pět minut taky. Jako špalek. Někdy spí(me) do dvou, někdy do půl čtvrté, ale držím to, co to dá, protože uspat dostihového koně sice jde, ale chce to osobní nasazení. Jistě, můžete namítnout, že děti se mají naučit usínat sami, ale František je ten typ, který k tomu není stvořen. Přes den – neboť večer usne jako když do vody hodí, to jsme ho ostatně naučili už dávno.

Polední spánek, tato skvělá instituce způsobí, že se náš byt rázem ocitne ponořen do ticha a vypadá to tady jako v šípkovém království. Když tu jsou babičky, tak si zdřímnou taky a o víkendu si dá malou chrupku i tatínek. A co je víc, než vyspalé osazenstvo. Ne nadarmo se na jihu Evropy tak neradi vzdávají své siety… Mají recht…

Published in: Nezařazené on 8 Prosinec 2014 at 22:18  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2014/12/08/poledni-spanek-zavodniho-kone/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: