Jak jsme se (ne)dočkali

Obavám se, že název nemůže být výstižnější. Čekání na Ježíška je věc jedna, čekání na narození dítěte věc druhá. Zatímco Ježíšek nakonec přijde po večeři, až zazvoní zvoneček, miminko na sebe nechávalo čekat. A tak jsme měli Štědrý den ve třech, stejně tak První i Druhý svátek vánoční. Blízká rodina začínala být nervózní, navíc jak byly ty dny volna, tak měli prd co dělata, takže volali mému muži, jestli UŽ.

Mně bylo pořád stejně. Žádný náznak blížícího se porodu, břicho pořád docela nahoře, žádní poslíčci (kontrakce, které nevedou k porodu), žádné nečekané odtékání vody…, nic…

V tomto případě nastoupil plán B. V tom pravém slova smyslu. Byla jsem dohodnutá v porodnici, že když se ještě pět dnů po termínu NIC nestane, provodeme řízený řez (císařský) a dítě přijde na svět lehce nepřirozenou cestou. Moje ochota souhlasit s tím byla dána jednak tím, že jsem dostala šanci na spontánní porod, tedy – konečně trochu respektujeme matku, jednak tím, že mi tento postup navrhla a pak mě v něm podpořila i moje privátní porodní asistentka.

A tak přišlo úterý, 30.12., já jsem se svojí kamarádkou Janou stála u dveří porodnice, v ruce tašku, v srdci žár a šly jsme na to. Manžel zůstal hlídat Františka a já jsem podstoupila přijímací proceduru, pak počkala, až na mě přijde řada a během dvaceti minut byl Jiří na světě. Jana coby osoba blízká na sále byla naprosto nepřekonatelná, boží a výborná. Operatérský tým byl opravdu profi a vstřícný, porodníci byli rychlí a miminko klidné.

Celá akce probíhala pouze v lokálním umrtvení, takže jsem vnímala vše, včetně vtipného faktu, že na sále měli puštěné Oldies Radio, a zrovna, když mi řezali díru do podbřišku, hráli Breaking the Wall. Uznejte, lépe to dopadnout nemohlo…

Jsem si vědoma toho, že mít narozeniny na konci roku je na pytel, ale jméno a rodiče si hold nevybereš, takže je třeba brát, co je. Jiřímu tímto děkuji za celoživotní schovívavost, kterou s námi bude muset mít, sobě děkuji, že jsem do toho šla, Janě, že šla se mnou a lékařům děkuji, že i kdyz odcházejí, tak aspoň někteří zůstavají.

Published in: on 10 Leden 2015 at 10:26  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/01/10/jak-jsme-se-nedockali/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Blahopřeji! Vám k synkovi a dalšímu mateřskému dobrodružství, synkovi k jednomu z nejkrásnějších jmen🙂

  2. Peti, moc hezky popsané, přejeme klidné miminko a chápajícího Františka. Až se vyjaří, tak nám ho přivezete ukázat.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: