Jeho prvních dvacet slov

No, dvacet. František umí asi deset slov, k tomu pár zvuků  a asi osm znaků, nicméne se s ním dá už poměrně dobře domluvit. Konečně. Ve svém mluveném projevu přijal základy angličtiny a tak podstatná jména jsou i slovesa, slova, která zní podobně zahrne do stejné kategorie a mami, ty si to nějak přeber.

Nejvíc mi dává zabratl slovo NENÍ. To, že něco není, je jasné. Není jídlo, pití, tati nebo babi, ale slovo používá i když něco NEJDE. Takže přiběhne jako velká voda, že není-není-není, já ho zpovídám, co není a nakonec se ukáže, že NEJDE spojit vláček…

Pak tu máme téměř univerzální slovo PÁJÍ. Tedy – že něco páli, to jste pochopili, že ano. No jo, jenže pálí jídlo. To, že pálí, je jasné, protože se to vařilo. To je taky pájí, pak tu máme kouř z jídla, to je taky pájí a vůbec každý kouř je pájí a taky ještě komíny jsou pájí. Takže jedeme autem a Pájí-Pájí a my hledáme kouř a pak se ukáže, že mluví prostě jen o komínu.

Tajo – jasná páka – letadlo. Jenže – to bylo pořád mami-mami-mami, takže říkám Už letím a co myslíte? Ty kuličky se mu v hlavě přesypaly a tak říká – Mami tajo! Jak vtipné, že ano. Co se týká dopravních prostředků, máme tu ještě výchovný omyl měsíce a to slovo NÁŠ. Stojíme takhle na zastávce a říkám To je náš autobus, nebo To není náš autobus. A co myslíte? Autobusu říká náš a je to.  Jedeme na Kačerov a všude je náš…

Ještě, že rodinní příslušníci jsou jasní – mami, tati, babi, didi (děda) a titi (teta), dyty jsou děti. Sem tam tatínkovi říká mami, ale to mu tati jasně vysvětlí a je to bez problémů.

Co se týká ostatních věci, prostě na tě ukáže a říká TO, nebo TOTO, čímž se svou roztomilostí rovná krtečkovi. Ze sloves umí POĎ a BĚŽ  a plavání, voda, koupání a vše s vodou spojené je znak – poplácení na hrudník (to ho naučil tatínek). Další znaky jsou čepka – sáhne si na hlavu, boty-ponožky – sáhne si na nohy, čištění zubů je jasné – z prstu si udělá kartáček a strčí si ho do pusy. A hudba (rádio) je pohyb, který bych popsala jako taktování – vztyčení ukazováček mávající do rytmu.

Čurat je podupání nohou, mmmmmmh pusou a zbělisý útěk na nočník s jednou vracečkou pro nějakou zásadní hračku, bez které se prostě nemůže vyčůrat.

Samozřejmě je tu ještě pár nových a hned zapomenutých slov, o kterých sem tam netuším, co znamenají, přesto, že je opakuje pět krát za sebou. Nicméně pro zbytek světa jsem se stala překladatelkou a pokaždé, když ukazuje na strop a říká cho-cho, říkám světlo, protože to prostě znamená světlo. V metru jsme fakt sehraná dvojka…

Co se týká plynulých vět – tak taky má(me). A to hlavně gDE JE? a Tady JEEE. A teď – Mimi sPÍ. Uznejte sami, po dvou letech neustálého hovoření je to fakt úspěch… Doufám, že časem se mu ten slovník ještě rozšíří, přidá i další písmena abecedy a snad ho příští rok do té školky vezmou : ))

Published in: Nezařazené on 31 Březen 2015 at 19:33  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/03/31/jeho-prvnich-dvacet-slov/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. To je super, že sis to napsala – tyhle slova se hrozně rychle zapomenou. Před lety jsem byl u známého, jehož malý synek říkal mcá místo míč; já si to pamatuju doteď, ale když jsem to o rok později říkal tomu známému, tak akorát koukal, co to melu.😎

    Já jsem si kdysi zapsal pár prvních slov od Máji: telefon byl tepete, televize byla teveze, mléko bylo meke, a „ještě“ bylo „aňa“ – kdoví proč…


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: