Dědictví

Loni umřela moje babička z otcové strany. Samozřejmě to byla ta oblíbenější babička, jakkoliv já jsem rozhodně nebyla oblíbenější vnučka. To byla moje sestřenice Míša, o šest let starší krásná blondýnka s obří hřívou (zvláštní, že v hnědé to tak nevyniklo…). Navíc děda si vždycky přál vnuka, takže prioritní v naší sourozenecké dvojci byl stejně brácha. Babička umřela na prvního máje a skoro se té devadesátky dožila.

Zanechala po sobě dvoupokojový byt plná věcí. Oblečení, knížek, nádobí, všeho. Naši to likvidovali asi týden, ještě že v místě bydliště babičky funguje sběrný dvůr… V den pohřbu jsem si nechtěla skoro nic vzít, až na to, co jsem si vysnila už dávno, že si po babičce vezmu – ten obraz s dívkou v lidovém kroji a ty věci na šití. Babička sice nebyla švadlena, ale díky systému, ve kterému žila, nebyla nabídka úplně široká, zato babička ano. Takže na sebe šila. Navíc pracovala v bazaru s látkami, takže jedna skříň byla plná látek. A ty jsem zdědila. Látky, pak nitě, knoflíky, krajky, gumy, zipy, prostě kde co. Sice mi to doma zabírá místo, ale když potřebuju béžovou niť, tak sáhnu do krabičky a mám. Když potřebuju echt krásný starý knoflík, sáhnu do krabičky a je tam. A látky? Některá nebojím se říci – sukna – přežijí úplně vklidu atomový výbuch, a kdybych pod nimi byla schována, tak se mi rozhodně nic nestane. Navíc některé vzory jsou drsně retro, takže se dají bez uzardění použít. Sice na oblečení, ale na nějaké to domácí šití rozhodně.

Můžete si říct, že prachy jsou prachy, ale řekněte sami – není to lepší a užitečnější? Navíc mi to nikdo nezávidí, babička je určitě ráda, že se to použilo a já jsem ráda, že když třeba  některý kousek žehlím, tak to voní jako v té skříni u babi doma. Je to jedno z nejhezších dědictví, které jsem měla tu čest zpracovávat a doufám, že mě dlouho žádné další nepotká, neboť je to vykoupeno tím, že babička už nezažila Františka, což mě fakt mrzí…

A vy? Zdědili jste také někdy něco takového parádního? Třeba moji rodiče zdědili knihovnu po středoškolském profesorovi a věřte mi, že máme malý Ottův slovník naučný v kůži, no nekupto to…

Published in: Nezařazené on 10 Duben 2015 at 19:38  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/04/10/dedictvi/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. podědili jsme hlavně staré fotos, ty mám hrozně ráda a pak obrázek Boky Kotorské (fotografie domalovaná na obrázek – musela do altánku)


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: