Na svatbě

Asi se shodneme na tom, že každý svatba je (zaplaťPanBuh) jiná. Jednou se jde na obřad a na oběd, potom jen na oběd, jednou jste svědek, jednou pouze účastník, někdy nevěsta, prostě je to pokaždé jiné… A s dětmi je to pak úplně jiné. Byli jsme pozváni na svatební afterparty na parník. Tedy obřad a oběd bez nás, na parníku osmdesát účastníků a osm dětí. Jinak to ani dopadnout nemohlo, když je ženich z ciziny, má rodiče dvou národností a rodina nevěsty je rozsáhlá.

Čas – „po O“, sraz na Náplavce před druhou hodinou, děti s sebou a hurá do víru zábavy. Parník byl krásně zastřešený, horní paluba s vyhlídkou, dolní s klimatizací a barem. Nahoře se grilovalo, dole točilo pivo-limo. Pro děti byl přichystaný animátorský program – paní s klaunským nosem a spoustou zábavy, takže bylo o Františka pěkně postaráno, i když třeba některé atrakce jako skákáni v pytlík nebo motání provázku ještě úplně nezvláldal, zato fakt, že mu paní namalovala na ruku VLAK, to bylo nejvíc. Jiří (toho času pět měsíců) byl jako putovní malý Budha, kterého nevždy „tety“ dávaly ochotně z ruky. On jak má tu sametovou hlavičku, sedm kilo a je hodný jak sviňa, tak si získal jejich srdce a byl v náročí kohokoliv 100% spokojený.

Osobně musím přiznat, že mě jízda parníkem moc nebere, vyrostla jsem na Vranovské přehradě, tam jsme to měli pořád, navíc jsem v Praze natolik dlouho, že jsem to už párkrát absolvovala – zdymadla, Vyšehrad, tam a zpátky, aspoň, že bylo hezky. Když si František zrovna nehrál, byl jízdou velmi fascinovaný a také bufetem, který tam byl. KONEČNĚ si mohl vzít talíř a sám si vybrat, co chce. Sice jeden rozbil, ale myslím, že to ke svatbě patří, i když ho má rozbíjet asi někdo jiný, že..: ). Že panáček něco jí, zase poněkud dojímalo mne, neboť měl pět dní střevní chřipku a nic nejedl a zhubl asi tak tři kila (ví, jak to, triky filmových hvězd mu nezůstaly nadlouho utajeny), a tak jsem byla ráda, že si dal bramborý salát, kukuřici, koláčky a bavorské párečky.

Já jsem triky filmových hvězd obkoukala jen trochu, žaludek jsem měla „jen na vodě“, takže mě bufet tentokrát fakt moc nebral. Pivo ano, voda ano, rohlík s marmeládou ano, ale saláty a grilované maso mě nechávalo poměrně chladnou…

Protože jsme si s ostatními účastníky plavby nebyli nijak extra představeni, často jsme museli hledat společnou (anglickou) řeč, neb vedle Angličanů a Švédů tu byli i Portugalci a to už je nějaká řeč! Cizinci byli Prahou samozřejmě uchváceni a mohu-li posuzovat dle plných a následně i vymetených talířů, tak i jídlem. Já jsem byla nejvíce okouzlena koláčky babičky nevěsty, protože mi nečinily žádné problémy okolo žaludky a jejich velikost akorád zapadala do velikosti ruky Františka.

Celá jízda trvala tři hodiny, za tu dobu komplet vypleněný bufet (dobře, skoro…), utahané děti, nadšení svatebčané a poněkud uhoněný personál, který musí mít nohy ze železa, neboť z podpalubí vedly sakra prudké schody, šla jsem je asi pětkrát, ale cítím to i dva dny poté… Takže i s dětmi se dá, pokud se s nimi počítá od začátku a já jsem si to taky užila (a vím, že si musím koupit ještě nějaké krásné extra letní lodičky napříště).

Published in: Nezařazené on 6 Červen 2015 at 11:05  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/06/06/na-svatbe/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: