Děti v důchodě

Jsem už dva a půl roku na mateřské/rodičovské dovolené a ne a ne se ubránit srovnání důchodců a dětí. Ostatně i oni (důchodci) jsou celé dny doma, neznaje soboty/neděle a jsou skupina, kterou potkávám nejčastěji. Někdy se mi stane, že jede celý autobus seniorů a nemá mě prostě kdo pustit sednout, protože jsou tam všichni ve věku mojí máti a výš a polovina vypadá, že už z těch sedadel ani nevstane…, nicméně zpět k tomu srovnání…

Už jen ta vizuální stránka – polovina dětí a důchodců skoro nemá vlasy a když, tak vepředu a vzadu a uprostřed hlavy nic. Také si nemají co vyčítat co do počtů zubů – hold někdo má a někdo ne. Také mají rádi stejná jídla – sladká, omáčky, koláčky a žvýkací bonbóny. Bojí se jít k doktorům, nejradši by, kdyby šel někdo s nimi a držel je za ruku. Sem tam obě skupiny neudrží moč/stolici a v jistém věku už/ještě nosí pleny.

Nejmilejší činností obou skupin je na něco se dívat. Upřeně. Proto nechodí moc rychle a zatímco mladší polovina je fascinována brouky na stromě, starší vzpomíná, kam jde (to není žert, fakt ne). Ráno jsou vzhůru nejlépe ve čtyři ráno, v poledne si s oblibou dají šlofíka, což způsobí, že večer by byli nejraději vzhůru do půlnoci a dívali v televizy téměř na cokoliv, nejraději na pohádky o krtečkovi.

Někdy zapomínají, kdo jsme, my normální dospělí, těší se návštěvu a po pěti minutách o ni ztrácejí zájem, milují chodítka a tříkolky a klacíky, kterými mohou do něčeho šťouchat. Ti starší to maskují nošením holi. Je to maskování, to mi nikdo nevymluví, když je vidím pelášit za téměř ujíždějícím autobusem, hůlku při tom prostě mají v podpaží. Proto jim (důchodcům) taky autobusáci říkají hůlkaři nebo lyžaří (to mám ze spolehlivého zdroje).

Prostě když to tak srovnám, jsou mezi nimi rozdíly jen minimální. A proto se ptám sama sebe – nedalo by se toho využít? Jinak a lépe? Proč musí být zvlášť postavené domovy důchodců a zvlášť kojenecké-dětské ústavy, školky a jesle. Vždyť když se ty dvě skpiny vidí, jejich nadšení nemá konce, co si budeme povídat. Ostatně polovina seniorů je nahluchlá, polovině dětí není rozumět, co říkají, a jak si krásně rozumí, žvatlají si každý to svoje a jsou šťasní.

Doufám, že mi můj podnikatelský záměr někdo ukradne, udělá na to projekt, získá dotaci z EU a za čas se budeme těšit ze společné procházky batolat a našich babi a o tom, kdo pojede v kočárku budou rozhodovat sestřičky-ošetřovatelky🙂.

Published in: Nezařazené on 19 Červenec 2015 at 12:45  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/07/19/deti-v-duchode/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. podnikatelský záměr??? dřív se tomu říkalo rodina – nein?🙂


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: