Ztratili se mi rodiče…

…fakt, nekecám. Pokaždé, když přijedeme s celým tím naším cirkusem na Moravu, doma potkávám čím dál tím víc cizí lidi. Moje babička, pravda, vypadá pořád stejně. Pořád říká ručičky, hlavička, polívečka, máčenka (omáčka), papat a chlapečči. Babička je v důchodě už asi dvacet let a tak si na to zvykla, a my taky.

Moje mamka je v důchodě už dva roky a sem tam ji ještě tak nějak potkám. Při čtení. Ne, že by někdy četla nějaké knížky, ale aspoň četla noviny, časopisy, co mají hlavu a patu, a teď čte letáky do supermarketů. Myslela jsem si, že už je NIKDO nečte, ale ne, čte je moje máti. Dost často ji potkávám u sporáku a nejčastěji myje nádobí. Má cukrovku, zhubla (jen svaly, tuky jí zůstaly, hold v 60ti máte svoji hlavu a na nějaké rady-porady nejste zařízení), a nejdál chodí nakupovat. Myslela jsem si, že ji budu potkávat na výstavách (přinejmenším chtěla být kustodotkou), v divadlech a muzeiích a zatím vysedává v čekárnách lékařů. Tak nevím…

Můj otec je v důchodě už dva měsíce a toho se mi zatím potkat prakticky nepodařilo. Doma hraje na schovku, protože za celý týden, co jsem byla u našich, jsem ho viděla dohromady asi dvě hodiny. Je někde, nevím kde, v jiném čase a prostoru. Co se týká rozhovoru, uskutečnili jsme spolu dva. Z jednoho jsem vypadla jako blbá a mladá a z druhého jsem vyrozumněla, že on je ten chudák, co ho doma všichni tyranizují a MY (brácha a já) jsme ho opustili a nechali napospos jim (rozuměj tchýni a manželce). Tak já nevím…

Prostě moji rodiče, co jsem je znávala, jsou fuč. Mám nové. Jejich vášní je nakupování v obchodě, kouření (FAKT, myslela jsem, že na stará kolena začnou třeba cestovat, ale ne, začali kouřit), jídlo a snaha přesvědčit mě, abych přijela na pár dnů s klukama na návštěvu. Když přijedu, stačí, že tam JSME, ale pomocná ruka z jejich strany jaksi chybí… Tak já nevím…

Taky jsem se jim ztrácela, když jsem šla na vysokou, do práce a pak do Prahy? Taky jsme se jim vracela jako někdo jiný a netušili, oč mi běží? Nebo si toho nevšimli? Nevím. Jisté je, že doba i lidé se mění, teď jsem dospělá pro změnu JÁ a nezbývá mi, než to přijmout, jakkoliv je to těžké a smířit se s ním, jakkoliv se mi to zdá skoro nemožné…

Published in: on 24 Červenec 2015 at 10:08  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/07/24/ztratili-se-mi-rodice/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. obvykle, těsně před tím, než rodiče přechytračíte a definitivně nad nimi zvítězíte – tak fklidu zemřou.
    takže ano. smířit se. co nejčastějc jezdit. řešit jen to co se týká mně a co je v mé moci – a naprosto neřešit co dělají nebo mohli by dělat/nedělat oni. doříct co nebylo řečeno v pubertě, omluvit se za to co (sobě si i mně) skurvili oni a ještě je za to politovat. nečekat pomoc ale nabízet pomoc – přestože rodiče jsou bohatší a mají víc času, a v podstatě nedělají nic moc užitečného ale ještě by mohli ….. taky neřešit. pomáhat, přispívat, a naprosto nečekat vděk. a naučit to svoje děti – to z upřímného sobectví (jednou to budete taky potřebovat).


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: