Manévry

Znáte to – jednu noc se nevyspíte, druhý den stojí za nic, další noc to dopsíte a život jde dál. Blbé je, když se nevyspíte třeba přes víkend, protože jste na návštěvě u přátel, spíte někde, kde vás tlačí každé pérko, přijedete domů a dospíte to. Dost špatné je, když jste na dovolené, a tam neinvestovali do dobrých matrací, takže čtvrnáct dní spíte na čemsi, dojedete domů, a hurá, vlastní postel. Ale ten pocit nevyspání je prostě příšerný. Svaly si neodpočinou, usínáte téměr ve stoje, jste nervózní, prostě na nic…

A tak to vypadalo i u nás doma. Díký nočnímu křiku Jiříka (toho času cca deset měsíců) jsme se nevyspali vůbec asi měsíc. Chodili jsme do postele s tím, že si pospíme hodinku, dvě a pak už asi vůbec, protože panáček bude řvát co dvě hodiny a ani nakojení ho neukojí natolik, aby usnul a spal aspoň tři hodiny v kuse. Začínalo jít do tuhého, protože k ránu už jen křičel, lezl nám po hlavách v posteli a budil Františka, spícího ve vedlejším pokojíku.

Rodinná rada tedy zasedla, a i když se neshodla jednohlasně, byla Jiřímu vyhlášena válka a nastolena samotka. První pokus vypadal tak, že jsme ho nechali spát samotného v ložnici. Já jsem šla spát do pokojíčku k Františkovi, můj muž zůstal v pokoji. Fiasko na sebe nedalo dlouho čekat. Jiří celou noc prořval, nespal zase nikdo a chlapeček měl ráno kruhy pod očima jak kola od vozu.

Situace se vyhrotila, rodinná rada byla rozhádaná a hlavně nevyspaná. Straaašně bychom spali, ale kde a jak? A pak přišel můj muž milovaný s plánem hodným tesání do kamene: František s námi bude spát v ložnici a Jiří vyfasuje pokojíček, zavřeme za ním dveře a děj se vůle Páně.

A tak jsme rukou společnou a nerozdílnou přesunuli postýlky (František už nemá přední část), dohodli s prvorozeným, že tedy bude spát s námi v ložnici (prošlo to poměrně hladce) a čekali, jak to půjde. A šlo to. Jiří se sice o půlnoci vzbudil a řval, ale byla tma, my nikde, nikdo nepřišel a tak zase usnul. A my taky. Byl vzhůru ještě asi dvakrát. Ve čtyři hodiny jsem se nad ním slitovala, nakojila a spal až do rána. A my taky. Druhá noc byla již příkladná. Jiří spal od sedmi večera do cca čtyřech, nakojit a zase spaní až do rána.

A tak to jde až doteď. Díky Bohu. Díky všem. Protože dobře se vyspat je základ, o tom žádná. Spokojeni jsou teď všichni. František, že spí s námi v ložnici, Jiří, že spí sám a vlastně se také konečně vyspí (neboť jsme se shlodli na tom, že jeho nespavost byla způsobena hlavně námi), a my, protože máme konečně klid a vyspíme se až do rána raníčka a někdy i déle. Juch!

Published in: on 14 Listopad 2015 at 22:09  Comments (4)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2015/11/14/manevry/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 4Napsat komentář

  1. Moc vám to přeju, někdy je potřeba být trochu i Hitler. Základem státu je vyspaná rodina!

  2. Herodes nebyl zlý.
    Herodes byl přísný!

  3. Tak to je síla.

  4. toto urobi iba blbec nie rodic


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: