Knihovna

Do knihovny chodím, co umím číst, abych pravdu řekla. Když jsem bydlela u rodičů, měli jsme knihovnu naproti přes cestu, takže jsem tam byla pečená vařená. Dokonce jsem na vysoké měla jedny prázdniny brigádu v knihovně (dvacet sedm korun na hodinu) a byl to splněný sen. Elektronizoval se papírový katalog, přebíraly staré knížky, vyřazovalo se, rovnalo se, prostě práce těžká, ale fakt dobrá. Čtrnáct dní uteklo opravdu rychle a s paní knihovnicí jsme kamarádky dodnes.

Ať jsem bydlela, kde jsem bydlela, do knihovny jsem se přihlásila, zaplatila průkazku a registraci a chodila si půjčovat pravidelně. Stále mě nepřestává fascinovat, kolik knih se dá půjčit, vrátit, půjčit a zase vrátit. Mám kamarádku, která by si knížku z knihovny nepůjčila ani omylem, protože ji měl v ruce někdo jiný a bůhví, kam ty ruce předtím dával, že ano…, ale mně to přijde jako solidní koloběh věcí. Neboť představím-li si, že bych všechny ty knížky, co jsem si kdy půjčila, musela koupit a uskladnit, dopadla bych myslím dosti tvrdě. Jednak by mi došly peníze, jednak bych prakticky neměla kde bydlet, protože všude by byly knížky. A že je knížka trochu ohmataná? No, aspoň žije perný život a dle mého – čím víc ohmataná, tím víc čtivá.

Když se narodil František, tak jsem do knihovny chodila s ním (v šátku) a chodíme tam spolu doteď. Už má tři roky, takže bezpečně ví, kde jsou knížky pro něho, jaké si může půjčit, kde je ten vozíček, na kterém může knížky vozit a kam ho vrátit. Minule, v mnou nestřeženém okamžiku, se dohodl s paní knihovnicí a ta mu šla extra speciál najít nějakou knížku o hasičích.

Do knihovny chodím samozřejmě i s Jiřím, ostatně s tím já chodím všude. Zatím je uvázán v šátku na zádech, protože sice chodí už pěkně, ale vytahoval knížky z regálu, nosil mi je a tvářil se, že je to tak správně, což si ovšem já ani paní knihovnice nemyslíme, takže ještě počkáme.

Pravda, návštěva knihovny se dvěmi dětmi je spíše takový průlet. Vybrat nějaké knížky v dětské sekci, dále střelhbibě přejít do sekce „Dnes vrácené knihy“, kde je dosti velká pravděpodobnost narazit na něco čtivého a zajímavého, knížky zanést na vypůjčku a hurá pryč. Někdy je klid, František se zaměstná jím vybranou knížkou a Jiří má rohlík nebo je prostě extra klidný, takže zvládnu ještě zavítat do sekce „Kuchařky“ nebo jiné podobně atraktivní, vyberu tam něco, co by se hodilo pro praktický život, a jde se.

Teď nedávno jsem objevila knihovnu s fakt velkým dětským koutkem, kde děti řádí jako o život, takže o poklidném životě v knihovně si tamní osadníci mohou jen snít, ALE – oni se časem zklidní, vyberou si a hlavně si zvyknou tam chodit, a co chceme více…

 

 

Published in: on 22 Leden 2016 at 20:11  Comments (2)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2016/01/22/knihovna-2/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Komentáře: 2Napsat komentář

  1. Tak to je chvályhodné, takhle se vychovávají noví čtenáři! Mám dobrou zkušenost s Databází knih, kde si vedu knihy, které jsem přečetla a které chci přečíst. Tam je plno inspirací, komentáře těch, co už to přečetli. Pak se mrknu do katalogu v knihovně jestli mají to co chci a objednám. Pak to jen vyzvednu a čtu a čtu. Samozřejmě mám nesrovnatelně víc času, ale mezi regály zbytečně nebloumám.
    http://www.databazeknih.cz/

    • 🙂 Díky za tip – ani mě nenapadlo hledat jinou databázi než tu, co používám ( http://www.cbdb.cz )
      Dělám to stejně – synek rovněž. Do knihovny vodit dítka odmala je, samozřejmě, nejlepší.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: