Na muzikálu

Byla jsem na muzikálu. Já! Já, která si myslím, že je pokleslá zábava pro davy z dědiny, pro zájezdy z nejzažších koutů republiky, pro ty, kteří si jen přehodí montérky, kostkovanou košili si nechají, nasednou do autobusu a jedou. Já, která si pouštím operu v televizi (je zrovna výročí Mozarta, takže populární Figaro nám tu znělo celý sobotní večer). Já, která mám dvě děti, ještě kojím… a byla jsem tam odpoledne, heč : ).

Přiznávám, že jsem dala na doporučení blízké kamarádky Jitky, která na to šla místo svojí maminky se svým tatínkem, říkala – dobře se bavila a viděla jsem Sagvana Tofino. Sagvana Tofino! Vlhké sny mých pubertálních let. Bože. Sagvan hraje v muzikálu Mýdlový princ, který je sestaven z písniček Václava Neckáře. Tchýně na to chtěla, já na to chtěla, tak jsme šly spolu, ještě se přidaly nějaké příbuzné a kluky hlídal manžel (poprvé v životě oba dva naráz, takže jsem nebyla jediná, kdo měl ten den premiéru).

Snad se ani nechci podívat na wiki, kolik je Sagvanu Tofimu let, ale co si budeme povídat – hodně. Ale co? Ale nic. Prostě sexy symboly nestárnou, leč zrají a dívat se na něj tři hodiny s otevřenou pusou, to chce opravdovou výdrž. Muzikál sám o sobě byla taková oddychovka, písničky výborné, zpěvy výborné, choreografie výborná, příběh výborný, prostě takové lehké na nedělní odpoledne po čaji (za 69 korun, nekupte to). Přiznávám, že prvoplánovým žertíkům jsem se moc nesmála a naopak se smála na místech, kde se nesmál skoro nikdo, ale povšechně se mi to líbilo a chcete-li něco nevázaného, jděte na to.

Vzala jsem si sukni, tělové punčocháče, elegantní tričko bez rukávů, make-up a byla krásná v botech na 8cm podpatích na sněrování. Byla jsem skoro jediná, kdo neměl rifle, a kdo nestál při závěrečných ovacích, ale jinak jsem byla spokojená, tchýně taky a přístě si to asi nechám ujít, leda by tam hrál Lukáš Vaculík…

Reklamy