Dědeček (kouzelný)

Kluci díky rozvodu manželových rodičů mají jednoho dědečka navíc. Pravda, náhradní dědeček je už docela nemocný, sice dětem rozumí, ale sám je už tak trochu dítě, takže se mu děcka svěřit nedají a o nějakém hlídání nemůže být ani řeč, protože když naposledy vozil Františka na tatře, tak ho vyklopil a způsobil mu malý otřes mozku a své přítelkyni, alias babičce kluků velkou zástavu srdce.

Můj otec by byl na hlídaní dobrý, o tom žádná, ale je prostě extra tlustý (prostě HODNĚ), takže klukům (ani Jiřinkovi, kterému je sice teď rok a půl, ale běhá jako Zátopek) nestačí ani náhodou, navíc ho to asi moc nebaví, tedy – hlídání nula. Zábava velká, o tom žádná, ale pouze za mojí přítomnosti, protože jen co odejdu, otec si zapálí, protože je doma a na SVÉ zahradě a já to špatně nesu… Oboje – to, že kouří i to, že to vidí kluci…

Otec mého manžela, opravdový děda, je údržbář. Šikovný to on je, s klukama si zahraje fotbal, to ano, ale má novou přítelkyni, která ho zaměstnaná na celý jeho zbývající život, takže když jsme tam byli naposledy, děda hold běhat nemohl, protože celé dopoledne „těžil“ dřevo na topení. A to vám je pak nějaké kopání úplně u zadku, protože od tam hold ty nohy rostou.

Po této bilanci bych přidala ještě dědečka dětí mé kamarádky, který je fakt hodně nemocný, takže když tam byla kamarádka naposledy, starala se o dědu ona, a o nějakém hlídání dětí si mohla akorát tak nechat zdát.

Proto jako zjevení působil včera pán se dvěma kluky na takovém hracím plácku kousek od nás. Evidentně děda, fasa chlap z ostravska, v důchodě, koláče na svačinku, pití na žízeň, kluci rok a půl od sebe, a poslouchali jako hodinky. Děda byl prostě výborný. Hlídal je sám, obvykle prý sem do Prahy přijede na 14 dní (ČTRNÁCT DNÍ), sám (SÁM), a hlídá kluky, oba. A když byli v kočárku, tak je hlídal TAKY oba. Pak zase odjede na sever, a přijede jeho manželka a hlídá kluky zase ona. Sama. A pak všichni jedu na Moravu a jsou tam taky 14 dní a tak plus minus dokola, co to jde.

Když mi to vykládal, fakt jsem nevěřila vlastním uším. Znělo to jako pohádka, pán měl nad hlavou svatozář, byla jsem fakt fascinována, rodičů dětí jsem záviděla a říkala si, že když se daří, tak se daří.

 

Published in: on 20 Červenec 2016 at 11:10  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2016/07/20/dedecek-kouzelny/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: