Šití

Před půl rokem jsem se přihlásila do kurzu šití. Usoudila jsem totiž, že nemusím být pořád doma a to, že tam nebudu udělá dobře všem, zejména pak mně. Kurz jsem potřebovala také proto, že jsem si koupila jednoduchou knížku šití oděvů, ale vycházely mi z toho kreace hodné vhodu do popelnice, nebyla tam tabulka rozměrů pro různé velikosti a tak to jednou bylo na těhotnou kamarádku, podruhé na hubenou sousedku, no, prostě po spoustě úsilí jsem splakala nad výdělkem, takže jsem si řekla dost. Také jsem usoudila, že svoje rovné šití tašek bych mohla posunout kousek dál.

Na Fleru, ostatně kde jinde, jsem si vybrala tento kurz, hlavně proto, že byl blízko. S paní instruktorkou jsem se domluvila na úvodní seznamovací hodině a následně jsem si zaplatila deset hodin a chodím každé úterý v sedm večer a je to výborné.

Sice umím zatím „jen“ ušít pouzdrovou sukni na míru, ale zato jsem už ušila asi 4, z toho jednu kamarádce, téměr na dálku. Další kamarádky jsou v pořadí. Konstrukce střihu a jeho varianty už mi nejsou neznámý pojem a poprvé v životě jsem se proklínala, když jsem zhubla, že jsem si dvě sukně musela prostě přešít, protože mi padaly.

Samotnou hodinu bych popsala tak, že paní instruktorka je takovou trochu průvodkyní, trochu učitelkou, trochu pomocnou rukou (sem tam drží nějaké miminu), trochu módní návrhářkou a někdy trochu takovou psychoanalytičkou, neboť co si tam ona musí příležitostně vyslechnout, to by lecjaká psychoporadkyně vůbec nedala.

Každá z klientek si šije to svoje, někdo jen kreslí střihy, někdo stříhá, já tam obvykle špendlím střih na látku. Obvykle se tam sedjeme ve stejném složení čtyři, už se trochu známe, takže je to taková pěkná partička. Přiznám se, že to miminko, co začalo chodit s paní ve 3 měsících už dost vyrostlo, takže úterní hodinu asi vyměním za středeční, bo já tak trochu před dětmi prchám a nechci je mít na své hodině šití, ale jinak jsem moc spokojená a dokud budou peníze, šiju a stříhám, co to dá.

Published in: on 3 Leden 2017 at 11:40  Comments (1)  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2017/01/03/siti/trackback/

RSS feed for comments on this post.

One CommentNapsat komentář

  1. Taky jsem kdysi ještě ve Zlíně chodila do kurzu šití a dodnes na to ráda vzpomínám.Ke konci jednoho kurzu to dochodil můj muž bo jsem měla obě nohy zlomené. Jen mě mrzí, že jsem si výrobky neponechala, byly moc zdařilé, např.kostým došitý se sádrami byl luxusní. Zůstala mi jen jedna vesta a tu obleču dodnes po asi 30 letech!


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: