Uprchlík

Zřejmě v životě skoro každého manžela-otce nastane ta obáváná chvíle, kdy si matka jeho dětí řekne Dost bylo vyváření o víkendu, starání se a praní, a coby žena protřelá životem se rozhodne vyrazit si na víkend „bez chlapa a bez dětí“. Některé matky se rozhodnou po osmi měsících, některé, třeba jako já asi tak po pěti letech. No, znám i hořší případy, kdy matky nevyrazily prostě nikdy…

Masopustní veselí k tomu přímo vybízelo. Pravdou je, že víkend před tím byl na víkend „bez bab a bez dětí“ odeslán můj muž (a to doslava), takže víkendové volno bylo takříkajíc reciproční. Přiznávám, že jsem nejela někam do neznáma, leč k rodičům na Moravu. V B. u P. je každoročně masopustní průvod odpoledne a pochovávání basy – ples – večer. Jsem už velká a dospělá a na ples můžu jít klidně sama a tak jsem klidně šla.

Průvod jako takový byl moc pěkný, hodně původních účastnic má už děti, takže to bylo takové malé předvádění dětiček, ale byly tam i stálice, například moje paní ředitelka z mateřské školy, která mě tak ráda viděla, že řekla, že se se mnou musí obejmout a to už je co říct.

U našich se podává slané a kyselé občerstvení. Zavařené okurky, chleba se sádlem a škvarkama a letos i nějaká nakrájená krkovička. Kdo pořádá občerstvení, tomu muzikanti zahrají a masky zatančí kankán a jde se dál. Pro starší a otřelé povahy je připaveno i ostřejší občerstvení, ale s mírou, bo dědina má asi tak 100 zastavení a to si fakt nemůžete dát na každém panáka.

 

Ples večer byl moc prima a s přibývajícími panáky i příjemně divoký. „Garde“ mi dělal brácha se švagrovou, ale hudba byla natolik samotančící, že jsem prostě tančila pořád a nazdar. Jako vždycky máme na plese malý sraz se základky s Jardou a Markem, objeví se i Rosťa. Pravidelně chodí Lenka, ale ta se s námi nikdy nebaví. Obvykle se objeví i Beza, ale letos byl solidární a zůstal doma s těhotnou manželkou (jeho chyba). Ples se pěkně vinul, v pekle, kde se nalévá ostré, to pěkně houstlo a časem jsem už ani nemusela říkat, že piju vodku  : -). Na starost jsme s bráchou měli dohled na sousedovic Kubou (16 roků), požádala nás o to jeho máti, tak jsme jednou za čas došli k němu a jeho kámošům a říkáme mu: Kubo, ne aby ses ozřal, tvoje matka nám to zakázala! Kuba byl statečný, vydržel až do dvou do rána, kdy jsme spolu odebrali k domovu, jak to máti popsal doma: Chvíli vedla ona mě, pak zas já ji. Inu, takový je ten náš venkov.

Ráno bylo dobré, ale neměla jsem snídat, v RegioJetu se špatně blinká… Děkujeme tedy spolku, že to dal opět dohromady a příště zase.

 

Advertisements
Published in: on 20 března 2017 at 12:30  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2017/03/20/uprchlik/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: