3 hodiny (odsouzence)

Jiřinkovi byly po Vánocích dva roky, a pořád jsme byli spolu doma. Pořád. Na hříště, nakoupit, ven, na motorku, pro šňůrku do textilní galanterie, na malý výlet a tak, ale už nás to asi oba přestalo bavit. Co naopak bavilo víc ho, byla školka, do které chodí František, protože jsem ho tam odváděla společně s malým bráchou. Takže – dost bylo maminky, jde se do školky.

Samozřejmě ne do státní, na to si ještě budeme muset počkat do září, ale do soukromé školičky, kam chodil František, když byl malý. Zavolala jsem tam, Jiřinka by chtěli a tak jsme šli oba do toho. Prvních 14 dní na dvě hodiny a pak oběd a spaní doma. No jo, dvě hodiny, ale buďtě sami někde v úplně cizím prostředí bez maminky a/nebo bez bráchy. Zcela nová situace pro malého panáčka, takže dvě hodiny byly pro něj nekonečné dvě hodiny čekání na maminku. Někdy jsem ho tam dala plačícího a stejně plačícího jsem ho vyzvedla, aniž by cokoliv snědl, vypil nebo vykázal nějakou jinou činnost. Po 14ti dnech to polevilo, udělalo se pěkně, pár dnů na zahrádce-hřišti a bylo to doma. Domluvila jsem se s paními učitelkami, že další týden zkusíme i oběd a tak to je doteď.

Už máme vychytané i CHOZENÍ do školky, sice jezdíme jednu zastávku autobusem, ale ten kousek už dojde pěšky sám. Předtím jsem ho musela nosit. Ve školičce je bez plenek (hurá), svačí a obědvá za dva, takže mi ten poplatek za stravování přijde velmi výhodný. Spí zatím doma, odpoledne jdeme pro Františka a pak jezdit na strojích, hrát na písek nebo aspoň na hřiště, ať žije jaro.

No jo, jenže co teď se mnou? Práci hledám intenzivně, ale zaměstnejte překvalifikovanou matku jako recepční…, že ano… Takže se mi najednou vyskytly 4x týdně tři hodiny volného času, se kterými můžu naložit JAK CHCI JÁ. Juch! Usoudila jsem, že to fakt nemůžu zahodit a musím s tím naložit odpovědně. Smála jsem se, že tak to mají odsouzenci – máš teď volno, tak si to užij, než tě zase zavřeme… A tak je jedno dopoledne věnováno úklidu, další psaní/odepisování, pak šití, dopolednímu výletu s kamarádkou apod. Prostě užít si to až do dna, bo jak se jednou někdo rozhodne mě vzít do kanclu, tak bude po legraci. A zase si přiznejme, tři hodiny je sice celé dopoledne, ale je to vždycky něco za něco, nicméně beru co je a fakt si to užívám. Sláva soukromému sektoru a nebojte se zaměstnat matky, ony vám to vrátí!

 

Reklamy
Published in: on 18 dubna 2017 at 11:41  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2017/04/18/3-hodiny-odsouzence/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: