Kdo nám rozumí…

Nevím, jaký vztah máte k učitelům jazyků, potažmo angličtiny, vy, ale já mám jednoznačný – NENÁVIDÍM JE. Opravdu je nenávidím a celou školní i mimoškolní docházku jsem je v hodinách angličtiny nenáviděla. Může za to všechno, ale především fakt, že mnohdy byli opravdu dvě lekce přede mnou, přece jen výuka v 90.letech měla svoje rezervy. Jejich pedantské lpění na gramatických jevech mnou otřásalo do morku kostí.

Ostatně posuďte sami. Hodina obvykle vypadala takto: Dneska budeme probírat určitý a neurčitý člen. Super. První část probíráme the, druhou a. Pak souhrnné cvičení, kde se doplní buď jedno NEBO druhé. A pak třešnička na dortu – cvičení, kde se doplňuje jedno NEBO druhé NEBO žádné. Zde jsem končila hodinu prakticky v slzách, protože jsem to fakt nechápala. Jasně, jedna věc jsou pravidla, druhá, jak to vidím já, třetí fakt, že učitel zná výsledky z výsledkové učebnice pro učitele. Další hodina: Probíráme přítomný a předpřítomný čas. První část přítomný, druhou část předpřítomný a teď – ha – cvičení dle výše uvedeného mustru včetně třešničky na dortu. A co myslíte, že děláme další hodinu? Z obou probraných jevů si napíšeme písemku, kde střídavě doplňujeme určitý a neurčitý člen a hurá, k tomu cvičení na přítomný a předpřítomný čas. A co myslíte? Průser. Někdy jsem přemýšlela, že statisticky to vyjde lépe, když všude napíšu jen jeden jev a trefím se víckrát, než když budu „hádat“ a přemýšlet a netrefím se vůbec.

Bože. Nenávidím to dodnes. Učitelé, kteří nechápali, že to takhle půlka studentů prostě nepochopí. Nedá ani omylem. (Pravda, biflovací půlka se to naučila nazpaměť a nazdar, ale ti v reálu neřekli ani Ahoj, jmenuju se Markéta). Učitelé, kteří nechápali, že takto se fakt fakt fakt neučí. Ptáte-li se mne, kde jsem se tedy anglicky naučila, když evidetně ne ve škole, odpovídám – v práci. Kde jsem prostě opakovala to, co říkali do telefonu kolegové, opisovala půlky vět z předchozích emailů a co hlavně – mluvila s cizinci, kteří mi neutrhli hlavu za to, že jsem použila přítomný čas místo minulého v podmínce apod. Prostě jsem to příště udělala lépe a bylo to. Neboť nezlobte se na mě – vždycky na mě veškeré moje chyby v gramatice dělaly dojem, že mi za ně bude od rodilého mluvčího useknuta ruka v lepší a hlava v horším případě.

Proto musíte pochopit, že jako balzám, jako mana z čistého nebe na mně zapůsobila knížka, kterou jsem nedávno dostala. Jmenuje se Angličtina na rovinu. Napsal ji Angličan, rodilý mluvčí, chlap, který u nás, v Čechách, učí už 20 let angličtinu. Někdo, kdo šel do podstaty věci, naučil se česky, abych pochopil, proč a kdy děláme my Češi v angličtině chyby. Není to učebnice, není to teorie angličtiny ani nic podobného. Je to o tom, že autor čtenáři řekne, co bylo PŘEDTÍM, než se z angličtiny stal fenomén. Proč jsou některé věci tak jak jsou a na některé prostě neexistuje vysvětlení, berte to tak. Knížka, která se čte sama, a která vám odhalí úplně jiná zákoutí angličtiny než jste kdy čekali.

Bez ohledu na to, zda to anglicky mrskáte nebo spíše lámete – přečtěte si to, když už nic, skvěle se pobavíte. Ale věřte mi, věci jsou tam vyloženy tak názorně, že si aspoň půlku zapamatujete.

 

Advertisements
Published in: on 23 dubna 2017 at 19:40  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2017/04/23/kdo-nam-rozumi/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: