Splátky

Dlužím vám článek. Ale dluhy se mají platit. Tak to zkrátím a napíšu to rychle a zběsile, jo?

JO! JO! JO!!!! JO! Vybrali si MĚ! MĚ!!! Jupííííí!!! Endorfiny stříkají na všechny strany, protože jsem našla práci. No, spíše – práce si našla mne. Někdo z nějaké personální agentury našel můj profil, který odpovídal zadání zákazníka, že hledají na půl úvazku zkušeného logistika s angličtinou a to já jsem. Juch. Po telefonním rozhovoru s agentem jsem to štěstí mohla rozdávat. Pohovory proběhly dva – jeden v agentuře, jeden ve firmě a za deset dní jsem nastoupila. Na práci jsem se po čtyřech letech těšila jako nikdo. Pracovala jsem jako drak. Makala na objednávkách jako blázen. Kluci ve školce. Manžel napůl smířený s celou situací, moji rodiče připraveni přijet hlídat případné nemocné téměř na zavolanou.

 

Ale?

 

Ale po dvou měsících se ukázalo, že to prostě nepůjde. Že je výkon funkce neslučitelný s výkonem funkce maminky, neboť 25h, na které jsem byla uvázána, neodpovídaly množství práce, které se tam vyskytlo. „Moje“ účetní se ukázala jako poněkud někdo jiný než se na první pohled zdálo. Program, ve kterém jsem pracovala, umožňoval kroky, o jejichž návratnosti se dalo byť jen pochybovat. V Anglii stěhovali sklad. Objednávky nebyly tři denně s dvě řádky, ale sedm nebo osm s pěti až osmi řádky. Do toho papírování, telefonování, odpovídání a konec pracovní doby ve dvě se ukázal jako směšná věc, která nevoněla pod vousy nikomu. Začalo se to celé hroutit, dva pohovory, které mi optimismus do žil nevlily ani náhodou, stres, zmatek, chyby, děkujeme, jste milá ale NE.

A tak to předposlední týden v červnu skončí. Mně čekají dva měsíce prázdnin, a neříkejte, že si mám hned něco najít. Prostě to musím rozdýchat, nadechnout se, „uklidit si“, užít si ty svoje sladké chlapečky, a vůbec. Protože jestli něco, tak když vám někdo takhle šeredně vezme vítr z plachet, tak to chvilku trvá, než si přiznáte, že to možná až zas tak vaše vina nebyla, že snažit se někdy prostě nestačí, a že na to máte přátele a bývalé kolegy, vlastně taky přátele, aby vám řekli – KLID, drahá, jsi dobrá, my to víme, ty to víš, nepanikař a dej si chvilku pohov.

Asi se vám to taky už možná někdy stalo, nebo stane. Obávám se, že se tomu nedá vyhnout a i když všichni říkají, že je to cenná lekce, já osobně bych řekla, že je to lekce pěkně drahá…

 

Reklamy
Published in: on 18 června 2017 at 16:36  Napsat komentář  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2017/06/18/splatky/trackback/

RSS feed for comments on this post.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: