Brousíme! Vykupujeme kožky!

„Brousíííme nože, nůůůžky! Vykupujeme kože, kožky!! Brousííííme-vykupujeme“

 

Nevím, zda se podobné volání – hlášení ozývalo i ve vaší dědině, ale u nás relativně pravidelně. V sobotu po o(bědě) se dědinou pomalou jízdou projel starý mercedes nebo wartburg kombík s ampliónem na střeše, rušil popolední klid a vyřvával, že vykupuju a brousí. Otec měl nachystané kožky z králíka a pár nožů, co si neuměl sám nabrousit, babi pár nůžek, které nedržely ostří. Chlápek někde zastavil, nabrousil, vykoupil, odjel.

Co bych já za takového chlapíka dala minulý pátek. Ne, že by se mi na balkóně kupily kožky z králika, ale ztupila jsem si nůžky na stříhání látek. A jak teď trochu víc stříhám, tak se ztupení zhoršovalo, látky se cuckovaly a nešly hezky nastříhat. Jak se ukázalo – po dotazech u paní učitelky šití a u pana kadeřníka – existuje osvědčená možnost dát si nabrousit nože nebo nůžky do prodejny nožů kousek od Spálené, tam vám to vezmou a za 14dní vrátí ostré. Ale v obchodě to přebírají nějaké ženské, takže nemluvít přímo s brusičem. A to se mi moc nechtělo.

Tak jsem se vydala najít druhý brusičský obchod v Karlíně. Prý kousek od Florence. Za dopoledne jsem si skvěle zahrála pohádku o slepičce a kohoutkovi, kdy mě posílali od čerta k ďáblu a brusičtví jsem nenašla. Bože, co s tím? Fakt jsem svůj záměr nehodlala vzdát…, a tak jsem to zkusila jinak.

Na Florenci je obchod Kutil. Je to znamenitý obchod. Tam vám prodají tank nebo matičku na jeho opravu. Poradí, přeměří, vymyslí, pracuje tam četa skvělých chlápků s výborným smylem pro humor, ochotní a milí. Fakt nekecám, já tam chodím ráda a pravidelně, protože tam mají kde-co. No, tak jsem se tam šla zeptat, jestli i brousí. K obsluze jsem „vyfasovala“ takového mladíka. Ten se červenal, jen jsem se usmála. Řekla jsem, že potřebuju nabrousit nůžky, jestli to dělají. Mladý pán vytáhl brousek a pry, že to ještě nikdy nedělal. Ten dvojsmysl mu svítil z očí, nesmělost jím přímo cloumala. No, říkám mu, já bych to potřebovala nabrousit, ale nůžky jsou to drahé, fakt jste to nikdy nedělal? Borec, že ne, ale že se zeptá, jak se to dělá a nabrousí mi to. A taky, že jo. Sice se u toho styděl a byl opravdu nesmělý, ale po 3min mi předal ostré nůžky, nechtěl nic zaplatit a tak jsem poděkovala, neskonale vděčná, že to je hotové. Pán řekl, že se aspoň něco naučil a že napříště to už bude umět a já jsem šla.

Nůžky stříhají výborně. Ale kdybyste měli tip, kde se brousí „profi“, v Praze, byla bych vám neskonale vděčná.

 

Reklamy
Published in: on 5 července 2017 at 09:46  2 komentáře  

The URI to TrackBack this entry is: https://brouckoviny.wordpress.com/2017/07/05/brousime-vykupujeme-kozky/trackback/

RSS feed for comments on this post.

komentáře 2Napsat komentář

  1. býval luxusní šlejfíř u anděla v ulici na bělidle, na rohu před copy general. takový karavanek omšelý a olezlý, a uvnitř invalida s vyjímečným citem pro kov. nevím ovšem jak pravidelně tam stává, či zdali ještě vůbec.

  2. Peti, už jsi ukončila blog?


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: