Den po dni

Neděle večer
Dost podivný pocit. Po těle. Asi taky někde kolem krku nebo co, nevím. Ale divné a nezvyké.

Pondělí ráno
Pocit dostal jasný obrys, mám v krku motorovou pilu, která mi řeže můj krk. Bolí to jak čert. Nic na to nepomáhá. Trochu blbě se mi mluví. Ale zatím se to dá ustát.

Úterý ráno
Odjíždím na služební cestu – výjezdní zasedání. Je mi fakt divně. V lékárně kupuju velké balení paralenu a malé větrových bonbónů. V krku mám na válečném poli a bolí mě tělo, trochu hlava. Naštěstí jedu autem, pak jsem celý den v budově a večer to nějak přežiju. Protože spím sama v dvoulůžkovém pokoji, vezmu si druhou peřinu a spím pod dvěma. Potím se jak vrata od chlíva. Je mi mizerně. Ve čtyři ráno si lupnu další paralen, kašlu jak kuřák v posledním tažení a snažím se usnout.

Středa
Je to v háji. Bolí mě celý člověk. Mluvím jak prochlastaná kurva, v dubingu by mě brali každým coulem. Bolí mě tělo. Jedeme autem zpět, pak kousek autobusem, abych se posunula domů. Paří slunko. Svítí mi do očí. Potím se. Děsný. Konečně doma. Postel. Hurá. Spím. Čtu. Pořád mi někdo volá. Něco chce. Děsný. Kašlu a na hrudi mi to chrasí jako když se mačká plech. Je mi bídně. Odpoledne napíšu, že si beru na zbytek týdne Home-Office a odpadnu. Večer přijde můj muž, zkontroluje, jak vypadám bídně a jdeme spát.

Čtvrtek
Stojí to za vyliž prdel. Zřejmě mám prasečí chřipku. Stále je mi bídně po tělo, že bych šla někam ven si nedokážu 2x moc představit. V pátek máme objet na hory, vidím to skepticky… Kašlu pořád, přidalo se k tomu smrkání. Teče to ze mě jak z prasklé trubky – pořád. Jsem vysílena během dopoledne. Z kašle mě bolí všechny svaly, co kde mám. Hory se mají konat na Lipně, jen ta cesta tam (je to daleko odevšad) mě děsí.
Ve dvě hodiny se tu zjeví přítel mojí kamarádky H., donese mi jejich půjčovací odšťavňovač, udělám si mrkev s jabkem, zázvorem a jabkem a je mi to jedno – přišla jsem o chuťové buňky. Doufám, že ne na pořád.
Večer padá zásadní rozhodnutí, že se nikam nejede. Peklo, ale jsem infekční jak sviňa, to by mě tam fakt neměli rádi.

Pátek
Je mi bídně. Můj muž odchází do lékárny, donáší mi nějaký kašlací sirup. Uleví se mi. Donutil mě, abych si nechala stříknout do nosních direk nějaký preparát proti rýmě. Sama bych si to nikdy neudělala (takže bych fakt nemohla šňupat koks), je to sice děsný, ale trochu to pomáhá. Čtu Výstřel do Leea, je to výborné jako vždycky. Vydržím díky tomu ležet celý pátek. Je mi bídně.

Sobota
Ulevilo se mi. Nevím sice, co do toho sirupu dávají, že po něm prdím jak starý prďa, ale kašlu o poznání méně, smrkám mnohem systematičtěji a můžu dělat nějaké malé práce. Pravda, příprava oběda mě trochu zmohla, ale budiž mi úlevou, že mám aspoň hlad, což jsem poslední čtyři dny prostě neměla. Pořám mi chybí chuť, všechno chutná stejně. Už během dne skoro nespím a cítím se lépe.

Neděle
V noci jsem měla kašlací záchvat, ale možná to bylo spíše podráždění než cokoliv jiného. Sice se necítím výborně, ale dá se to vydržet a psát na počítači evidentně můžu.

Nesnáším být nemocná, obvykle to po dvou dnech vzdám, ale tohle fakt byla síla. Promeškala jsem jednu masáž, jednu hodinu flowinu, jedny hory s prací a tři dny v práci. Neměla jsem sílu dojít k lékaři ani do lékárny, natož si sama uvařit a jestli tuhle chřipku donesne třetina národa, mohla by nám s takovou klesnout produktivita práce…