Cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky. V mém případě se kromě skutků jednalo o kravaty. Problém je v tom množném čísle. Pravda, domluvili jsme se s panem Domkem, jak ta jarní kravata bude vypadat, že to bude spíše než jarní taková nadcházející jarní šedá kravata, se zbytky sněhu a s vystrkující trávou, ale řekla jsem si, že to je málo zelené a tak jsem jako bonus vytvořila ještě jednu, která byla prakticky celá zelená, v různých odstínech.
Mlčela jsem jako hrob, kravaty zaslala bez nějakého bližšího vysvětlování a čekala. A čekala. Už jsem se ani dočkat nemohla. Těšila jsem se, jak to dopadne. Jednu zaplatím, dvě dostanu, co si na začátek jara přát. Nebudu vás dlouho napínat. Můj laskavý zákazník byl natolik konsternován touto situací, a byl natolik poctivý, že než jsem se stačila nadechnout, poslal mi obratem prachy i za druhou kravatu a zřejmě byl překvapen, co jsem to na něj ušila za boudu.
Cesta do pekel…
Když jsem vše osobně vysvětlila, když jsem ujasnila své plány, záměry a osvětlila, co tím básník chtěl řici, mlčeli jsme svorně do mobilu a říkali si AHA.
… bývá dllážděna dobrými skutky.
Nicméně – přikládám pár obrázků, třeba vás budou k něčemu podobně svěžímu inspirovat…
Když napsala Hanelle, že by ráda šátek s máky jaký jsem dělala před Vánoci, nezbývalo než zvednout hozenou rukavici a jít do toho. Výzva to byla přímo božská. Protože pokud pracujete s někým, kdo přesně ví co chce a jak to má vypadat, zbytek je již dílem okamžiku.
Po konzultacích se ukázalo, že není tak ani zájem o máky v béžové jako o tulipány ve smetanové, a po prezentaci toho, jak vypadá surové hedvábí bylo rozhodnuto – podklad nebude žádný. Z náčrtků rozmístění tulipánů byl vybrán ten druhý a samotná realizace pak byla ódou pro guttu Pebeo odstín Pearl, pro dvě zelené smíchané dohromady a dvě červené v odstínu Poppy Red a mixu Margarita s ještě jednou červenou.
Výsledek myslím tedy vím dosti dobrý, přesně tak, jak si Hanelle představovala a to mám na té práci fakt ráda.
Dají se čas od času koupit bílé hedvábné žakárové kravaty ve výtvarných potřebách. Jsou krásné už samy o sobě, někdy si říkám, že je škoda na ně malovat. Mají v sobě totiž vetkaný vzor, který se různě leskne a kravata působí opravdu luxusním dojmem.
Dá se s ní dělat spousta věcí. Asi tou nejjednodušší je namalovat ji jednou barvou a nechat tak vyniknout vytkávaný vzor, ale já jsem měla v plánu něco jiného. Chtěla jsem udělat kravatu, která by se dala nosit hodně na blízko – mám na mysli toto – jste-li na jednání nebo někde dlouho na exponovaném místě blízko lidí a jste-li středem pozornosti, za čas si vás začnou prohlížet opravdu ale opravdu pečlivě. Každý detail, znaménko a chlup a to jen proto, že si nemají už co jiného prohlížet. Proto jsem chtěla udělat kravatu, na kterou by se oko mohlo dívat pořád, protože by mozek objevoval stále něco nového.
Žakárová kravata je dosti hutně tkaná, ale i tak jsem se rozhodlo použít voskovou batiku. Rozehřála jsem hrnek s voskem, namočila takové udělátko, kterým se nanáší vosk a nazdařbůh jsem dělala takové klikanice. Pořád pryč. Pak jsem nechala zatuhnout a následně použila všechny barvy modré a namalovala jsem celou kravatu. Takové modré ostrůvky to byly. Pak jsem kravatu vyžehlila přes noviny, tím pádem se vosk rozpustil a vpil do noviny a zůstaly bílé čáry na modré.
Pak jsem vzala jednu blankytně modrou a celou kravatu jsem jí přemalovala. Nechala uschnout a pak jen gutou namalovala ještě pár klikyháků. A kravata, ze které nelze spustit oko byla na světě.
Jo, jo, když pánům ukápne zmrzlina na kravatu, není to dobré. Hned je flek na světě… Jinak je tomu ovšem, když si zmrzlinu na kravatě přejete. Nakreslenou. Letní zadání pro letní kravatu znělo jasně – světlé, jásavé, sexy a kdyby tam mohla být zmrzlina, nezlobil bych se. Pán chce zmrzlinu, má ji tedy mít, proč ne. A tak jsem namíchala různých letních barev a udělala akvarelový základ. Pro tentokrát jsem opustila stětce a malovala jsem houbičkou a tak přechody byly lehké a neohraničené. Stejně jsem naložila i s rubovou stranou.
Když kravata uschla, namalovala jsem kornoutky a kopečky a ty jsem taky nechala zaschnout. Na závěr přišlo vybarvovaní kopečků zmrzliny a kornoutků. Aby to nebylo jen tak v prostoru, úplný závěr patřil stojánkům na zmrzlinu, které jsem domalovala hnědou guttou takovou lehkou rukou, takže to není ostrá čára, ale taková lehká přerušovaná, semo tamo. Po zažehlení a zabalení jsem čekala, co bude. Přece jen – růžová sladká kravata, to není něco, co by mohl leckterý muž strávit (čau Marku, „tvoji“ růžovou kravatu si užívá manžel mojí kamarádky Pavly a děsně mu sekne). Ale výsledek byl potěšující – kravata se líbila, nebyla zaslána zpět, naopak na účet přibyla ďáblova odměna a mám prý přemýšlet nad podzimem – bude orba…
Je zima, jediné, co člověka může zahřát je grog, ústřední topení nebo postel. Vše ostatní selhává. Nezbývá než se těšít na jaro a přát si, aby přišlo brzo. Ještě tak se o jaru dá snít nebo o něm malovat, o což jsem se pokusila já na Jarní kravatě. Její základ tvoří žakárové hedvábí, do kterého je vetkán motiv, takže už jen bílý výrobek je krásný. Zvolila jsem světlounce žlutý podklad nestejnoměrné sytosti. Do lehce vlkého žlutého základu jsem vykroužlila různými zelenými barvami krucánky, které se prakticky rozpily do nepoznání. Celé jsem to nechala uschnout a jako třetí vrstu jsem tenkým štětcem nakreslila ty krucánky ještě jednou. Barva se už neměla kam vpíjet a tak tvary zůstaly. Po té, co celé kravata uschla, jsem guttou v perlovém odstínu nakreslila ještě pár tenkých krucánků, skoro neznatelných, aby spojily podklad s výsledným vzorem.
V současné době je kratava na cestě k budoucímu majiteli, který ji ještě neviděl, takže asi tak až do středy nebo do čtvrtku budu celá nervní, jestli se mu bude líbit. Doufám, že vám se libí :-).
V dnešní Hedvábné stezce si ukážeme, jaká klikatá cesta vede k vytvoření kravaty. Tento návod je čistě pro ty, co nikdy nemalovali a třeba by si to rádi zkusili. Píšu záměrně nemalovali s měkkým i, aby bylo patrné, že do bych do této skupiny zahrnula ráda i muže, neboť i muž může :- ).
Krok první – nákup. Zjistíme si, kde je v našem městě nejbližší prodejna výtvarných potřeb a zajdeme tam. Pokud nic takového v okolí není anebo se vám ceny zdají nehorázné, tak je možné navštívit nějaké ty internetové obchody, blbý je, že je potřeba platit to poštovné, což mě osobně točí vždycky, ale tak co se dá dělat. Slušné obchody jsou www.marketart.cz nebo www.vytvarnepotřeby.cz nebo již notoricky známá www.brydova.cz. Anebo jdete přímo ke zdroji www.silktrade.cz. Zde si vyberte kravatu vašemu srdci nejbližší, zakupte. Dále potřebujete barvy, já používám Pebeo, protože ostíny jsou velmi přírodní a dobře identifikovatelné, pro tuto realizaci kupte tři různé, štetec si vyberte tlustý a tenký a to by vám pro začátek tvorby mělo stačit. Prvnotní investice nejsou malé, barvy stojí tak kolem osmdesáti korun jedna, kravata asi tak nějak, štětec – to přijde na to, zda jdete do umělého nebo přírodního,oboje má svoje pro a proti.
Takto to vypadá čistě bílé
Krok dva – prostor. Sice to může znít jako malichernost, ale když do malby hodláte pustit, vytvořte si dost místa. Ideální se prázdný kuchyňský stůl aspoň 120 dlouhý a devadét široký, ať máte rozmach. Tento pokryjte igelitem, nejlépe tím samosmršťovacím, ať pod sebou nemáte noviny, zbytečně překážejí.
Krok tři – příprava. Nachystejte si kravatu (vybalte z obalu), barvy, štětce, dva kalíšky s čistou vodou a jeden prázdný a nějaký utěrčičku, výborně se hodí staré kapesníky, jsou měkké a dobře sají. Máte-li hotovo, jdeme na to.
Kelímek, barvy, štětce
Krok čtyři – podklad. Vezměte prázný kelímek, dejte do něj trochu barvy, zřeďte tak dvoj až trojnásobným množstvím vody. Opakuji – do barvy lejeme vodu, v opačném případě stoupá spotřeba barvy geometrickou řadou. Vznikne světlá varianta barvy, která se bude dobře nanášet a ještě lépe rozpíjet. Touto lehkou barvou natřeme tlustým štětcem celou kravatu – horní i spodní část. Rozhodně si nedělejte hlavu s nějakou nepravidelností, že se vám to někde překrývá, máte to nestejnoměrné nebo tam máte kocoury. Žádný strach, berte to jako básnickou licenci.
Krok pět – schnutí. Krava je šitý výrobek, který v sobě má něco na vyztužení, takže to musíte celé nechat proschnout. Upozorňuji znovu – žádná panika nad tím, že to teď vypadá zoufale a vy jste peníze vyhodili zbytečně. Schnutí zabere tak hodinu, když to dáte na topení, tak asi půl hodiny, ale bacha – když to dáte na žebrový radiátor, tak to bude mít takový žebrový vzorek, který tedy moc žádoucí není.
Krok šest – nácvik. Volnou chvilku využijte k tomu, aby jste si nacvičili vzorek, který následně na kravatu budete malovat. Já jsem použila (lipový) list, ale trochu to připomíná nácvik písmene S z první třídy, můžete si tam třeba nakreslit řadu zavináčů nebo jenom krucátek nebo kolečko, prostě nějaký základní tvar, který se vám s většími či menšími obměnami povede zopakovat od ruky asi tak padesátkrát za sebou :- ).
Krok sedm – hlavní vzor. Kravata je suchá, jde se na to. Teď potřebujete tenký štetec a ty tři barvy, které jste si koupili, vše v lahvičkách, neředěné. Doporučuji začít malovat nejdříve zadní stranu, ať víte, co ta barva bude dělat. Namočíte štětec, lehce otřete a na tu nabarvenou kravatu nakreslíte lístek (tvar). Hotovo, první máte za sebou. Trochu se to sice bude rozpíjet, ale žádný strach, o to vpodstatě jde. Hedvábí je dosti nasákavé, ale vy jste ho nacucali v prvním kole podkladovou barvou a tak už toho tolik nepobere a vzor zůstane pěkně vcelku. Lístky pokreslíte celou kravatu barvou číslo jedna, pak se dáte do barvy číslo dvě a zase kreslíte ty tvary a pak barvou číslo tři. Zadní strana je hotová, už jste skoro profíci, tak teď na stranu přední. Osobně mi to zabere tak hodinu, takže nikam nespěchejte, malujte si, jak vám ruce a mozek dovolí, je to pěkné cvičení na odreagování, protože než tam vykroužlíte těch padesát až sto tvarů, zapomenete na čas.
Lipové lístky 2
Krok sedm – zase schnutí. Sice se to zdá nepodstatné, ale nechte výsledný výrobek ještě trochu uschnout.
Krok osm – žehlení. Pokud jste si vybrali barvy fixované žehlením, vytáhněte žehlící prkno, starou žehličku a jde se žehlit. Nastavte teplotu tak na dvě kolečka alias bavlnu, vezměte čistou haderku, utěrku nebo něco, přes co celé vaše umělecké dílo po obou straných přehlíte. Žehlete obě strany tak třikrát.
A voila – je hotovo, hedvábná ručně malované kravata je na světě. Zásada – rozhodně neupozorňujeme na chyby, které při malování vznikly, na žádné kaňky, na nic, protože to jsou obvykle ta nejvíc chválená místa a rozhodně nikdo neví, že to tam nepatřilo. Tak ať se daří a kdyby někdo chtěl poslat obrázek svého výsledku, neváhejte, pe-tul-ka zavináč seznam cézet je tu od toho. Totéž platí pro rady a případné další konzultace.
V minulé práci jsem měla kolegyni Jarku. Její přítel byl (a doufám, že stále ještě je) Ital a i ona byla do značné míry Italka, hlavně když italsky mluvila. Odcházela daleko dříve než já a musím říci, že už v té době jsem jí to záviděla. Přestože jsme spolu až zas tak moc nepracovaly, na nějaké povykládání vždycky došlo a taky mi pomáhala, když jsem potřebovala něco dohodnout se skladem v Itálii a bylo mi řečeho, že tam mluví jen italsky.
Byla moc prima a tak když dala výpověď, vyrobila jsem jí takový ne přímo rudý, ale dosti červený šátek s černou kresbou, který k ní velmi pěkně ladil, protože zejména ten den, kdy byla v práci naposledy, měla na sobě něco tmavého. Myslím, že byla překvapená, že jsem jí něco takového přinesla (a vyrobila), ale přesvědčená, že má šátek stále někdo po ruce, a když si ho bere na sebe, tak říká: „…, jo ten mám od Peťulky…“
Je to k nevíře, ale v poslední době mi různé zakázky na hedvábné věci opatřuje můj muž. Má v práci široké spektrum lidí, od synů a dcer přes maminky a tatínky a končí mladými babičkami a tak jednou je třeba vyrobit něco pro přítelkyni někoho, jindy zase pro maminku. Vánoce jak se zdá byly tím časem, kdy měla být obdarována hedvábným šátkem maminka. Výborné bylo zadání – šátek velký jako minule (asi tak před dvěmi lety), červená, hnědá, zelená, do 12.prosince a nemělo to stát víc jako tisíc korun. Úžasné. O tom, co maminka nosí, co má ráda, co naopak ne ani slovo, mám si prý něco vymyslet. Něco vymyslet se sice lehce řekne, hůř realizuje. Dobrá řekla jsem si, konečně bych se mohla dostat k nějakým těm květům, takhle v zimě. Nedávno jsme byli na výstavě nějaké přední španělské výtvarnice, kde je snad vlčí mák národní květina, její brožura nám ležela na stole už snad dva měsíce, pořád jsem se na ty rudé květy dívala, tak jsem rozhodla, že to budou máky. Na internetu jsem nastudovala, jak ty kalichy vypadají (red poppy v googlu – obrázky vám dá jasnou představu, že si prakticky můžete dělat, co chcete), zakoupila jsem za nemalý peníz habotai 8 (pevné hedvábí, které umožňuje malovat bez gutty – vlákna jsou hustě tkaná) a o víkendu bylo jasné, čemu se hodlám věnovat. Sestavit rám na velikost šátku 90×90 zabere aspoň hodinu, než jsem to tam vypjala dalších 30 minut. Papírový návrh schválený zadavatelem zakázky jsem měla před sebou a šla na tu téměř akvarelovou techniku. Pravda, obilí bylo lehce přezrálé dohněda, ale vždycky na takovou věc máte uměleckou licenci, tak proč ne. Malovala jsem to celý pátek, a sobotu dopoledne, než se objevila tchýně s přítelem, od kteréžto mi to bylo dosti pochváleno, což byl první dobrý moment, neboť je přibližně stejného věku jako maminka zadavatele a tak jsem si říkala, že jsem na dobré cestě. Hotovo bylo v pondělí, vyžehleno, složeno, zabaleno, předáno.
Musím říci, že když něco takového dokončím, zmocní se mě dosti velké pochyby – nemohla jsem to udělat lépe, nemělo to být jinak, není to moc drahé, bude se to dotyčné(mu) líbit? Pochyby gradují až do chvíle předání (v ten moment, pokud předávám osobně, se tělesný stav blíží infarktu), pak už jen vidím úsměv na tváři a vím, že je to v suchu a že se to líbí. Jak dopadl tento vím – líbil se. Víc jsme ze zadavatele nedostali… :- ). Ostatně názor si udělejte sami, několik fotek viz níže.
Osobně bych to nazvala kuriózním kouskem. Kdysi opravdu dávno jsem se seznámila s jedním velice zajímavým pánem, který si u mě objednal dvě nebo tři hedvábné kravaty, ručně malované s originálním motivem. Pak jsme se asi pět, no, možná šest let neslyšeli, neviděli, snad ani na Vánoce si neposílali PF e-mailem. Až loni mi přišla taková malá průzkumná otázka, zda ještě funguji na tomto e-mailu a zda ještě maluju. Po dvouch kladných odpovědích jsem obdržela něco jako celoživotní (dovolte mi lehkou nadsázku) objednávku na kravatu dle ročního období. Na jaro svěží, na léto veselou, na podzim tlumenou a na zimu mrazivou, chtělo by se říci. Ne, tak to ne, původně si pán přál na zimu pláže s palmami a na léto zasněžené vrcholky Sněžky, ale nakonec jsem ho přesvědčila, by mě v létě zábly prsty a v zimě by mi bylo po plážích a písku smutno a tak jsme zůstali u tradičních modelů. Výborné na celé věci je to, že nemusím předkládat žádné návrhy, nic konzultovat, je to prostě jen na mě, co to bude. Zima se tak vyvedla, že jsme z toho udělali kolekci kravata a šátek (pro partnerku) a vím, že to nakonec nebylo na Ježíška, ale že s tím vyrazili už dříve a to do divadla a úspěchy prý byly až nečekané. Připojuji pár fotek podzimu a zimy (na jaro začnu dělat tak v únoru) a doufám, že vás budu trochu inspirovat, když už ne k tvorbě, ale aby jste se třeba poohlédli po vašem okolí, zda by vám taky nevyrobili něco příjemně originálního J, určitě se zviditelníte.
Broučkoviny 