Ano, ano, je to otázka, co v těhotenství a následne v rodičovství číst. Literární okénko je sice doménou mého muže, ale dneska mu do toho budu trochu fušovat, abych se podělila o své dojmy (a literární pojmy).
Co se týká těhotenství, usoudila jsem, že mít doma knihy zahraniční provience by mohlo vést ke zklamání zejména proto, že náš systém péče je poněkud odlišný než v cizině, takže zde byla volba jasná – něco z českých luhů a hájů. Když jsem se ptala paní doktorky, říkala, že doporučuje něco z Grady a tak jsem si v knihovně půjčila Průvodce těhotenstvím od MUDr. Romana Chmela a s tím si prakticky vystačila. Pan doktor provozuje čilou praxi v Motole (nebo provozoval), kniha je napsána střízlivým, velmi povzbudivým jazykem, žádné trapné líbivé věty, ale takový optimistický styl s tím, že to mohou číst i tatínkové, když chtějí a i můj muž souhlasil s tím, že je to přehledné, jasné a čtivé. Osobně vřele doporučuji.
Když tu byla na návštěvě tchýně, tak svému synovi dovalila Knihu pro tatínky, sice takdy od Grady, ale napsal to Robert Richter a Eberhard Shafer a to se nedá číst. Je to přeložené z němčiny a je to kniha na hlavu. Kecy, kecy, kecy. Fakt. Nečtěte to, je to o ničem.
Co mi naopak přišlo sexy a dosti proti proudu je kniha Líný rodič od Toma Hodkinsona. Je to Angličan, je to přeložené a je to fakt husté. Je to vtipné a říká vám tam praktické zkušenosti rodiče, který se rozhodl jít proti mainstreamu dětstkého průmyslu, někdo, kdo vás nabádá nutit děti pracovat, vyhodit televizi, plastové hračky a koupit si malý velký domek a tam vyhnat děti na tak dlouho, jak to jen jde… Rozhodně doporučuji přečíst, už jen proto, že je to prostě JINÝ pohled na svět, alternativa, která může zaujmout, donutit přemýšlet a to se mi fakt líbí.
Od svoji kamárádky Janky jsem dostala Něžnou náruč rodičů od Eva Kiedroňové a to je taková praktický příručka, jak s malinkatými dětmi – jak je nosit, chovat, kojit, jak s nimi žít a vyžít. Je to plné fotek, návodů, praktických rad, je to ve vázbě na křídovém papíře, protože se předpokládá, že se to bude číst a listovat a tak. Rozhodně to vypadá velmi užitkově zaměřené a dosti z praktického života, takže to bych s dovolením také doporučila.
Zbytek knih, co se doma momentálně vyskytuje, čte většinou můj muž (Jak žít a nezbláznit se) a tak to nechám na něm. Já mám ještě na nočním stolečku Těhotenství a porod od Magdaleny Mikulandové, která pochází z dávky půjčených knih od koelgů. Je zde pěkně a podrobně popsán porod, co dělat, jak dýchat (a jak přežít). Alespoň jako teoretická příprava se mi to jeví jako dosti užitečné.
Broučkoviny 