(NE)Doporučená literatura

Ano, ano, je to otázka, co v těhotenství a následne v rodičovství číst. Literární okénko je sice doménou mého muže, ale dneska mu do toho budu trochu fušovat, abych se podělila o své dojmy (a literární pojmy).

Co se týká těhotenství, usoudila jsem, že mít doma knihy zahraniční provience by mohlo vést ke zklamání zejména proto, že náš systém péče je poněkud odlišný než v cizině, takže zde byla volba jasná – něco z českých luhů a hájů. Když jsem se ptala paní doktorky, říkala, že doporučuje něco z Grady a tak jsem si v knihovně půjčila Průvodce těhotenstvím od MUDr. Romana Chmela a s tím si prakticky vystačila. Pan doktor provozuje čilou praxi v Motole (nebo provozoval), kniha je napsána střízlivým, velmi povzbudivým jazykem, žádné trapné líbivé věty, ale takový optimistický styl s tím, že to mohou číst i tatínkové, když chtějí a i můj muž souhlasil s tím, že je to přehledné, jasné a čtivé. Osobně vřele doporučuji.

Když tu byla na návštěvě tchýně, tak svému synovi dovalila Knihu pro tatínky, sice takdy od Grady, ale napsal to Robert Richter a Eberhard Shafer a to se nedá číst. Je to přeložené z němčiny a je to kniha na hlavu. Kecy, kecy, kecy. Fakt. Nečtěte to, je to o ničem.

Co mi naopak přišlo sexy a dosti proti proudu je kniha Líný rodič od Toma Hodkinsona. Je to Angličan, je to přeložené a je to fakt husté. Je to vtipné a říká vám tam praktické zkušenosti rodiče, který se rozhodl jít proti mainstreamu dětstkého průmyslu, někdo, kdo vás nabádá nutit děti pracovat, vyhodit televizi, plastové hračky a koupit si malý velký domek a tam vyhnat děti na tak dlouho, jak to jen jde… Rozhodně doporučuji přečíst, už jen proto, že je to prostě JINÝ pohled na svět, alternativa, která může zaujmout, donutit přemýšlet a to se mi fakt líbí.

Od svoji kamárádky Janky jsem dostala Něžnou náruč rodičů od Eva Kiedroňové a to je taková praktický příručka, jak s malinkatými dětmi – jak je nosit, chovat, kojit, jak s nimi žít a vyžít. Je to plné fotek, návodů, praktických rad, je to ve vázbě na křídovém papíře, protože se předpokládá, že se to bude číst a listovat a tak. Rozhodně to vypadá velmi užitkově zaměřené a dosti z praktického života, takže to bych s dovolením také doporučila.

Zbytek knih, co se doma momentálně vyskytuje, čte většinou můj muž (Jak žít a nezbláznit se) a tak to nechám na něm. Já mám ještě na nočním stolečku Těhotenství a porod od Magdaleny Mikulandové, která pochází z dávky půjčených knih od koelgů.  Je zde pěkně a podrobně popsán porod, co dělat, jak dýchat (a jak přežít). Alespoň jako teoretická příprava se mi to jeví jako dosti užitečné.

Reklamy
Published in: on 12 února 2013 at 11:55  Comments (1)  

Literární kukátko VI.

John Grisham

Dnešní vydání Kukátka bude věnováno netradičně pouze jednomu spisovateli. Domníváme se, že John Grisham si naši pozornost zaslouží.

Původně jsme chtěli napsat pár slov o knize Mississippské povídky (orig. Ford county). Ale uvědomili jsme si, že J.Grisham je pisálek, kterého máme opravdu rádi a bylo by zřejmě vhodné na něj upozornit, přestože se domníváme, že jej beztak všichni znáte.

Julia Roberts, Tom Cruise, Tim Allen, Tommy Lee Jones, Susan Sarandon, Dustin Hoffman či Gene Hackman (ten minimálně 3x). Ti všichni hráli ve filmech, které byly natočeny na základě knižních předloh Johna Grishama. A bůhví na jaké filmové velikány jsem ještě zapomněl. Schválně, přiřadíte herce ke správným filmům: Nebezpečný klient, Případ pelikán, Porota, Vánoce naruby, Cela, Firma.

Základ Grishamových knih tvoří romány z právnického prostředí. Soudci, prokurátoři, advokáti, obhájci a jiná právnická havěť. Vrazi, žháři, lupiči, zájmové organizace, lobbisti, politici a jiná zločinecká verbež. Svědci, porotci, vyšetřovatelé, policajti a jiné osoby, které jsou manipulovány oběma předchozími skupinami.  To jsou hlavní figury a kulisy z pestrého světa, který vás vtáhne do sítí komplikovaných dějových zápletek a intrik.

Přesto však Grisham napsal minimálně 2 knihy, které vybočují z právnické řady.

Vánoce nebudou (Skuppping Christmas), 2001

Starší americký manželský pár se rozhodne, že prostě nebudou slavit Vánoce a místo praštěného zdobení domu, kupování zbytečností se prostě sbalí a odjedou zábavní lodí do Karibiku.

Jak se jim povedlo naplnit tento krásný sobecký plán se dozvíte v knize, kterou doporučujeme (i když je to podle našeho mínění jen průměrná kniha). Nám kniha přinesla právě onen úhel pohledu, co všechno se může stát, když se rozhodnete nejít s oním pověstným davem.

Závěr knihy byl docela zklamání, ale přesto je to slušná oddychová kniha a její hodnocení necháme na každém jednotlivě.

P.S.: Ano, film Vánoce naruby je na motivy této knihy. Jedná se o nepovedený český název. Originální název zní „Christmas with the Kranks“, přičemž Krank je příjmení. Film stojí za starou bačkoru. Hraje v něm Tim Allen (ano, ten Kutil Tim) a přesto nebo možná právě proto je to tuctová americká vánoční komedie. Hodnocení na imdb.com mluví hovoří jasně – 4.9 Na českém csfd.cz je to o kousek lepší – 51%

Mississippské povídky (orig. Ford county). 2009

Barvité, dojemné, napínavé, zábavné. Taková je sedmička povídek situovaná do mississippského okresu Ford. Popravdě řečeno se nám nechce o povídkách nic bližšího rozepisovat, protože každé prozrazení děje zkazí požitek z četby. Tuto knihu rozhodně doporučujeme, je to taková ta „člověčina“,  i když hodně americká.

A jako třetí si přečtěte Případ pelikána nebo Firmu. Obě jsou výtečné, obě jsou trošku delší, obě jsou z počátku Grishamovy spisovatelské kariéry, obě jsou mimořádně populární a obě byly zfilmovány. Nebuďte líní a raději si to přečtěte. Filmy jsou pochopitelně zjednodušeny, avšak také mají své kvality. Ve filmovém zpracování se Julia Roberts snaží rozplést Případ pelikán a ve Firmě se snaží přežít Tom Cruise.

Published in: on 1 prosince 2012 at 04:16  Napsat komentář  

Literární kukátko V.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Frederick Forsythe: Kvintet (orig. The Veteran)

F.Forsythe patří mezi absolutní klasiky. Den pro šakala patří mezi výstavní klenoty – na naší pomyslné poličce slávy si hoví hned vedle Kmotra od M.Puza. Kdyby Forsythe nenapsal už nic jiného, tato kniha mu zajistí nesmrtelnost. Skvostně napsané. Má to dynamiku, má to napětí, má to výtečný příběh a přečtete to na jedno nadechnutí. Na filmová zpracování zapomeňte a to s B.Willisem zahoďte úplně – a to říkáme s vědomím toho, že Bruce Willis je náš miláček. Šakal patří mezi povinnou literaturu a kdo tvrdí že nikoliv, je nafoukaný intelektuál. Tak.
V knize Kvintet pan Forsythe na chvíli opouští svou obvyklou románovou formu a předkládá čtenářům 5 povídek. Hned první povídkou Vás Forsythe přesvědčí, že ani ve svých šedesáti letech nazapomněl zručně vystavět příběh, vtáhnout čtenáře, nějakou chvíli s ním manipulovat a vodit ho sem a tam a nakonec mu předvést bezva pointu.
Osobně nás příliš nebrala pouze poslední povídka Šumící vánek, která se vrací do doby Bitvy u Little Bighorn – nemohli jsme se dostat do tempa a přišlo nám to zdlouhavé.
Ale i tak … pohodlně se usaďte, uvařte si lahodný čaj, otevřte knihu a až knihu opět zavřete, zjistíte, že Vám někdo ukradl několik hodin a na stolku stojí úplně studený čaj.

Že si pod slovem „klasika“ nepředstavujete Den pro šakala? Že klasika je jen to, co bylo napsáno před rokem 1900? Pak jste labužníci a jistojistě znáte román Na Větrné hůrce. Všem ostatním ji zkusíme doporučit nyní.

Emily Brontëová: Na Větrné hůrce (nebo také Bouřlivé výšiny či Vichrné návrší, orig. Wuthering Heights)

My, co z českého romantismu známe pouze Máchův Máj (a to ještě spíše z vyprávění), si ze školy pamatujeme, že sestry Brontëovy byly tři. Charlotte, Emily, Anne. A všechny tři psaly knihy.
Zřejmě nejznámější byl román Charlotty, Jana Eyrová a my si matně vybavujeme na české televizní zpracování s Martou Vančurovou. Musíme se přiznat, že si z toho pamatujeme jen to, že to bylo černobílé, velice ponuré a temné. Dnes by to mohlo být populární a říkalo by se tomu emo či gothic. V 15 letech a za socíku to bylo pouze divné a neuchopitelné a nedělní dopoledne se dalo strávit i lépe.
Od Anne Brontëové neznáme vůbec nic (odkazujeme na wiki) a tak se rovnou vrhneme do kolotoče vášní.
On je chudý nalezenec, ona z bohaté rodiny. Mají se rádi ale její bratr ho nemá rád. Společenské konvence jim nejsou příznivě nakloněny. Ona se raději provdá za souseda. On uteče. Ale vrátí se. A všechny nenávidí. A přebírá rodinné sídlo a vdává se za sestru jejího manžela. A pak teprve začíná ten správný zapletenec, kdy další generace …. ale to bychom prozrazovali děj a to není fér.
V každém případěsi užijete temnou, inteligentní, chladnou a krutou postavu Heathcliffa, který by mohl být onou romantickou figurou. Zajímavé je však především postavení žen. Emily Brontëová ukazuje ženu jako silnější, aktivnější, vzdělanější a samostanější než mnozí muži v románu.
V žádném případě se nejedná o červenou knihovnu, byť předpokládáme, že knihu budou vyhledávat spíše ženy a dívky.

A u citů jestě zůstaneme.

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku (orig. Gut gegen Nordwind)

Už jste někdy poslali email někomu jinému než jste chtěli? Emmi se to povedlo hned několikrát. Časopis Like a pan Leo Leike jsou prostě snadno zaměnitelní.
A opět jsme na pochybách, co dál o knize napsat. Cokoliv napíšeme, tak nevyhnutelně začneme prozrazovat děj.
Ano, samozřejmě, že si Emmi a Leo začnou psát. Samozřejmě, že nezůstane u běžné konverzace a samozřejmě se to celé posune tam, kam se obvykle vztahy mezi mužem a ženou posouvají.
Doporučujeme? Rozhodně ano.
Proč? Asi proto, že
– už dlouho jsme z knihy neměli takový zvláštní pocit v oblasti srdeční.
– se to čte lehce a hladce (psáno formou emailové korespondence).
– po dlouhé době konečně z Vídně přišlo něco pěkného.

Na četná přání čtenářů autor napsal pokračování Každá sedmá vlna (Alle sieben Wellen), ale my máme trochu strach, protože současný konec příběhu se nám zdál velice vydařený.

Geraint Anderson: Cityboy (orig. Cityboy, alt. CITYBOY, City Boy)

Nikdy jsme si o světě finančníků nemysleli nic dobrého, ale stále to byly jen dohady a nepodložené domněnky. Kniha Cityboy přináší otevřené svědectví, že realita je daleko krutější a tvrdší . Máte-li morální zásady, neuspějete. Máte-li znalosti, nic to neznamená. Důležité není, co umíte, ale kolik hlasů dostanete (skoro jako by psal o politice, sakra).
Kniha je osobní zpovědí autora, který v knize vystupuje pod jménem Steve Jones, o tom, jaké praktiky vládnou ve finančním centru Evropy, v londýnské čtvrti Square Mile neboli také přezdívána City, což je název samotného centra Londýna.
Makléři v City se řídí heslem: „Zbohatni, nebo alespoň umři při snaze zbohatnout.“ Autor popisuje svět soutěživosti, kde není místo nejmenšího zájmu o blaho klienta. Jediným cílem v City je vydělat co nejvíc a co nejrychleji. Lakota nezná hranic a vypadá to, že privilegovaní chlapečci ze City, ať budou vydělávat jakékoliv sumy, nebudou nikdy spokojení.
Ano, vždycky nám byly všechny finanční instituce protivné, ale teď máme konečně důvod, proč je nenávidět otevřeně a v podstatě odůvodněně.

Published in: on 5 září 2012 at 10:50  Comments (1)  

Literární kukátko IV.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Jste v literatuře spíše hledači nového nebo spíše konzervy, které si okruh autorů rozšiřují jen pomalu a zvolna?
Dnešní okénko by mohlo potěšit oba tábory, ale jisté to samozřejmě není.

Bernhard Schlink se bezpochyby zařadil do skupiny autorů, kteří osudově zasáhli naši srdeční oblast. Jeho Útěky z lásky byly hned první kniha, o které jsme si Vás dovolili informovat. Filmové zpracování Předčítače jsme z poloviny probrečeli a to jak napoprvé tak i napodruhé a dodnes vlastně vůbec netušíme proč.
Schlinkova tvorba je vcelku rozmanitá. Detektivní román Spravedlnost podle Selba napsal společně s W.Poppem a (pokud internetové prameny nelžou) jedná se o Schlinkovu prvotinu. Jak už je dnes zvykem, vyšetřovatel/detektiv prostě nemůže být normální figura. A proto v této knize se vyšetřování hackerského útoku na chemický podnik ujímá takřka sedmdesátiletý chlapík, který absolvoval poměrně zajímavou kariéru v nacistickém Německu a se kterou je v rámci pátrání konfrontován.
Ani v zatím poslední knize si Schlink nebere snadné téma. Víkend, tak prostě až banálně zní název.
S pátkem jsou to celkem tři dny. Tři dny, během kterých se může stát velice málo a nebo naopak velice mnoho. Obzvláště pokud je z vězení propuštěn terorista RAF (Frakce rudé armády, prosíme neplést s britským letectvem). Po propuštění se tento mlčenlivý muž setkává se svými soudruhy ve zbrani, jež však své zbraně nechali výrazně zrezavět.
Prostě a jednoduše – B.Schlink se nám velice zamlouvá v tom, jak dokáže popsat názory a myšlenkové pochody lidí, kteří občas stojí na špatné straně, občas žijí ve špatné zemi ve špatných dobách a nebo jsou prostě špatní (a nebo taky ne).

Druhým pokusem o hru na jistotu je Jaroslav Rudiš s knihou Nebe pod Berlínem.
Literární debut tohoto autora sviští stránkami úplně stejně jako vítr v metru. Rozhodně to nepochopí generace našich rodičů. Asi to už nepochopí ani mladší generace, která nezažila chvilku dětství v komunistických časech a pro kterou je kapela Kabát opravdu tvrdá a dobrá hudba – hlavně když šlapou na spinningu (nic proti Kabátům, máme je fakt rádi). Nebe pod Berlínem je punk a jazz dohromady; ostrý vzdor a utápění se v rozjímání. Je to underground v tom dobrém smyslu a trochu nám to připomnělo Pelcovo … a bude hůř.

A teď „novinky“

Mark Haddon – Podivný případ se psem
Už jsme naznačovali, že detektivové dnes již nemohou být obyčejní. Buď jsou to géniové (doporučujeme nové filmové zpracování Sherlocka Holmese od BBC), ztroskotanci (rozvedení alkoholici s nemanželskými dětmi, např.) nebo např. postava Lisbeth Salander od Stiga Larssona z trilogie Milenium, kterou si netroufneme zařadit do žádné škatulky. Proto Vás nemůže překvapit fakt, že vyšetření záhady zabití psa si vezme na starost patnáctiletý autista Christopher. Záměrně nepíšeme, že chlapec trpí autismem, protože ani jediné písmenko knihy nenaznačuje, že by Christopher trpěl.
V této chvíli si mnozí z našich čtenářů řeknou – no to jsou ale truhlíci, vždyť to je ale velice známá kniha, za kterou autor dostal i nějaké ceny. No jo no, vzdáváme se. Neznali jsme to.
S o to větší chutí jsme knihu přečetli a náramně si ji užili. Nechceme Vás zahlcovat podrobnostmi a také nemáme literární ambice na podrobnější recenzi díla. Kdo si chce o knize přečíst více, zajisté najde způsob, jak svůj internetový vyhledávač přemluví, aby mu ukázal názory jiných lidí (dva vcelku zdařilé názory jsou na webu http://www.iliteratura.cz a to včetně ukázky z knihy).

Konečně zase nějaké to sci-fi
Paolo Bacigalupi – Čerpadlo 6
Krkolomné jméno, divný název, ale skvostné spojení.
Kniha vychází v překladu Richarda Podaného a shrnuje povídkovou tvorbu autora a dává vyniknout skutečnosti, že spisovatel si nevymýšlí šílenosti, ale jen domýšlí započaté sociální trendy a směry. Nejsou to lety do jiných galaxií nebo snad cestování časem. Je to pohled do chmurné avšak ne příliš vzdálené budoucnosti. Pohled to není pěkný, ale ve svém vlastním zájmu bychom neměli zavírat oči. Ikdyž přiznejme si, že my s tím celosvětovým vývojem asi těžko co zmůžeme. Ale když si přečtete Bacigalupiho, nebudeme překvapeni.
Po hodně dlouhé době sci-fi povídky, které nás opravdu zaujaly.

1000 grafických prvků
Kniha ze série „1000“ nakladatelství Slovart .

Už obal jasně dává najevo, co asi tak může být uvnitř:

Kopec skvělých grafických nápadů, které Vás nadchnou, ale také rozesmutní, neboť si vzpomenete na všechny ty zoufale upocené a graficky nudné věci, které znáte ze svého okolí.

Ale tato kniha nám všem dává naději, že to jde i jinak.
Za obrázky tímto děkujeme webu http://www.designbox.cz.

Dnešní vydání okénka bychom chtěli uzavřít sprostým šovinistickým výkřikem:
Knihu Monology vaginy si můžete strčit…!

Paní Eva Ensler píše prostě strašně. Kniha je zřejmě fenomén, ale popravdě řečeno – přišlo nám to k uzoufání nudné.

 

 

 

Published in: on 5 dubna 2012 at 19:15  Napsat komentář  

Literární kukátko III.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Zdeněk Jirotka – Pravidla se změnila
Pokud pana Jirotku považujete za autora jedné knihy, tak u toho asi raději zůstaňte.
Snad se na nás nebude pan spisovatel moc zlobit.
Kniha je sbírkou kratších textů – povídek a rozhlasových textů. Přečetli jsme to celé, ale zaujalo nás to jen tak napůl. Humor je to takový, z dnešního pohledu, dalo by se říct, asi, možná trochu staromódní. Doporučujeme knihomolům a opravdu zarytým fanouškům.

Ian Fleming – Muž se zlatou zbraní (1965)
Ian Fleming –Srdečné pozdravy z Ruska (1957
)
Každý zná Jamese Bonda. Kdo tvrdí že ho nezná, tak má doma velký plakát s podpisem Seana Conneryho. Pak se lidé dělí na ty, jimž učarovaly ty staré bondovky a na ty, kteří mají rádi ty nové (od Zlatého oka dále).
Ale kolik lidí opravdu četlo literární předlohu? Naší redakci se to podařilo. A musíme říct – hanba.
Filmové Srdečné pozdravy se jakž tak drží předlohy, ale Muž se zlatou zbraní si vzal z knihy jen hlavní hrdiny a pár drobnosti. Zápletka je kompletně jiná. A když říkáme kompletně, tak myslíme kompletně. Nebudeme našim milým čtenářům prozrazovat děj, to se nesluší. Zkuste knihu vyhledat u svých knihkupců či knihovníků, kupte či půjčte si film a porovnejte sami. Naše redakce provedla zatím dva pokusy a jsme na vážkách. Knihy jsou napínavé, ale přece jen je to trošku strohé a z dnešního pohledu málo akční (pozor – neřekli jsme, že to není napínavé). Filmy mají spád, ale i tam je vidět, že doba pokročila, především v tricích.
Resumé? Pro milovníky Commandera Bonda povinnost, pro zbytek světa trošku nuda.

Jiří Hájíček – Selský baroko
Blbě se to čte, ale od poloviny knihy Vás začne mrazit a na konci zůstane jen tiše sedět.
Přestože se děj odehrává v současnosti, hlavním tématem jsou padesátá léta na jihočeském venkově. Detektivka? Ano. Lovestory? Asi ano. Filosofie? Taky ano.
Podle našeho názoru trošku nešikovně vykreslené postavy, které tvoří děj.
Kolektivizace venkova z té škaredé strany. Vina. Trest. Vina? Trest?
Naši redaktoři si našli pár názorů na tuto knihu a shodují s tímto textem: názor na iliteratura.cz
„… Selský baroko je dobrou knihou. Je v něm sice třeba často rezignovat na to, jak jsou věci řečeny, ale o to důležitější zůstává, co se říká. Hájíčkovi se podařilo promluvit o něčem tak sporném, jako je historická paměť a vina… “

Jaroslav Rudiš, Jaromír 99 – Alois Nebel
A jedna aktuální. Určitě se chystáte na film. Přátelé přátelé přátelé. Sežeňte si komikovou trilogii a prozkoumejte toto dílo. Dejte si tu práci a vyhledejte si papírového Aloise. Podle našeho názoru se Vám pak bude film zamlouvat víc. Třeba pak lépe pochopíte filmový děj a všechny zatáčky a odbočky.
I když to, že se autoři komixu podíleli na tvorbě filmu dává tušit, že věrnost knize by měla být maximální, máme obavy. Bojíme se, že se jesenická nostalgie nedá přenést.
Mějte na paměti – Alois Nebel není ani Sin City a už vůbec ne 300:Bitva u Thermopyl. Je to příběh zapadlého jesenického nádražáka, tak proboha nečekejte automobilové honičky.
Na Aloise MUSÍTE mít náladu. To nejde jen tak otevřít a číst. Mlha a déšť jsou ti správní společníci. A letošní podzim vypadá nadějně. Ale kino asi vynechejte, ať si nezkazíte dojem. A nebo…sere pes!

Published in: on 10 října 2011 at 19:24  Napsat komentář  

Literární kukátko II.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Mario Puzo: Sedm katů z Mnichova
Autor Kmotra nám v knize, jejíž originální název zní Six Graves to Munich, popisuje příběh pomsty. Není to pomsta sladká ani romantická . Není to pomsta alá Hrabě Monte Christo, ikdyž naplánovaná je hodně solidně. A rozhodně to není pomsta tak moc krvavá, jako příběhy Q. Tarantina.
Ano, Mnichov je to německé město. Ano, pomsta je vykonána za zločiny spáchané v době 2.světové války. A jako každý správný příběh to celé nedopadne úplně nejlépe.
Ale co Vám budeme povídat – kniha je to útlá, písmenka velká, příběh napínavý a přečtené to budete mít za dva dny maximálně.
P.S.: Slabší povahy přeskočí pasáže s mučením.

Mario Puzo : Rodina
Knihou Sedm katů z Mnichova M.Puzo začínal svou kariéru (jednalo se o jeho druhou knihu). Oproti tomu Rodina je novelou/románem z druhého konce. Kniha, kterou Puzo nikdy nespatřil, neboť byla dokončena až po jeho smrti a spoluautorkou je C.Gino, dle pramenů Puzova dlouholetá kamarádka (anglicky „companion“). Ale dost bulváru. Rodinou je zde okruh lidí kolem osoby Rodriga Borgii. Kardinál Rodrigo Borgia se roku 1492 stává papežem a přijímá nickname Alexander VI.
Hlavními postavami celého románu jsou Rodrigovy děti Cesare a Lukrécie, kterým sekundují bratři Juan a Joffre.
Rodrigo alias Alexander své potomky miloval stejně jako svého Boha, a proto jim poskytl to nejlepší vzdělání, jaké mohla tehdejší nesjednocená Itálie nabídnout.Ctižádostivý papež se snažil hned od začátku své vlády sjednotit městské státy roztroušené po celém Apeninském poloostrově a jeho největším cílem bylo dobytí Svaté země. Avšak jeho chtíč po moci musel nést své oběti, v jeho případě jeho vlastní milované děti.
Sám Mario Puzo tvrdil, že klan Borgiů byl jakýmsi předchůdcem legendárních italských mafiánských rodin z 20. století.
Pověřený redaktor naší Kanceláře se v této chvíli tímto dílem prokousává a prvotní pocity jsou nejednoznačné. Napsané to není úplně špatně, ale okouzlení příběhem se nedostavuje. Možná je tím letošním vedrem. Kdoví.

Bill Watterson : Calvin a Hobbes
Buď si Calvina s jeho plyšovým tygrem Hobbesem zamilujete na první dobrou, nebo to celé odpískáte jako kravinu pro malá děcka. Kniha kreslených stripů Vám předvede, co všechno se vylíhne v hlavě šestiletého rošťáka, který má k dispozici nezměrnou dětskou představivost, reálný svět a „živou“ hračku. Objektivní hodnocení od nás nečekejte. Pokud by záleželo na osazenstvu naší redakce, tak všichni nosíme trička s potiskem Calvina a Hobbese, doma bychom měli tucet plyšových tygrů a v zimě bychom stavěli extrémně zábavné a nebezpečné sněhuláky.

Antonín Přidal – Kouzlo nechtěného
Antonína Přidala máme rádi. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že přeložil/znovu napsal knihu Pan Kaplan má třídu (stále) rád. Některým z laskavých čtenářů se možná vybaví jeho tvář a hlas z televizního pořadu Klub Netopýr.
Kouzlo nechtěného je sborník sebraných obskurních (v tom milém slova smyslu) krátkých textů, které pan Přidal posbíral buď sám a nebo si je půjčil se sbírech jiných. Nebudeme Vám tu dlouze popisovat o jaké texty jde. Hodíme ukázku, ktterou jsme vyhrabali na internetu a pochopíte sami. Nebo nepochopíte a pak máte smůlu, kniha není určena Vám.

Protokol o výběrovém řízení na učitele v obci Lhota v roce 1798.

Naše Kancelář se domnívá, že dnešní výběrová řízení jsou jednoznačně povrchní.

Příšte už se snad k tomu sci-fi a fantasy dostaneme.
Neztrácejte naději a zůstaňte naladěni.

Published in: on 13 července 2011 at 15:16  Napsat komentář  

Literární kukátko I.

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru

Redaktoři Naší Vaší Kanceláře se rozhodil podělit se s našimi milými čtenáři o své literární zážitky. Trošku se nám tu nahromadilo pár knih, o nichž bychom se chtěli (alespoň letmo) zmínit a tím na ně upoutat Vaši pozornost.

Poslední knihou, která ležela na nočním stolku byla kniha Bernharda Schlinka – Útěky z lásky. Tento německý spisovatel možná již upoutal vaši pozornost jiným svým románem – Předčítač. tento byl v nedávné době zfilmován a celá redakce se již nemůže dočkat, až si ho doma pustíme. Paní domu však není této fašistické tematice nakloněna, proto musíme vyčkat příhodného nestřeženého okamžiku a na tajnačku ho zkoukneme. Ale zpět ke knize. Útěky z lásky je kniha povídek, jejichž protagonisté (převážně muži) se nečekaně (a sem tam i trošku záludně) ocitají před životními rozhodnutími, jsou osudem či vlastním přičiněním zahnáni do kouta nebo obtížně hledají svou identitu.
Verdikt – rozhodně stojí za pozornost, ale číst pomalu, pozorně a neleknout se smutného pocitu kolem srdce.

David Foenkinos – Erotický potenciál mé ženy. Ne, opravdu to není příručka, jak obšťastnit vlastní (či jinou) ženu a rovněž to není pokleslý erotický román. Je to útlá knížečka o muži, jehož život je diktován neovladatelnou sběratelskou vášní. Není však sběratelství jako sběratelství. Už jste někdy sbírali „chvíle, kdy vaše žena myje okna“? Přečtete si Foenkinose a třeba začnete. Nebo nezačnete. Uvidíme. Kniha je napsána lehce, s nadhledem a příjemě ironickým odstupem.
David Foenkinos je autor u nás téměř neznámý. A především nevydávaný. Bohužel. Přitom ve Francii patří mezi nejoceňovanější současné spisovatele. (to jsme se dočetli na webu)

Hugh Laurie – Obchodník se smrtí. Opět ne. Nejedná se o literární předlohu akčního filmu s N.Cagem z prostředí obchodu se zbraněmi.
Hugh Laurie zůstane v našich srdcích navždy jako ultracynický Doktor House. Bohužel nesdílíme podobné okouzlení jeho literární kariérou. „Svěží, napínavé, chytré, ale především vtipné čtení, u něhož se rozhodně nebudete nudit“. Tak všichni a všude na webu popisují tuto knihu. Ani jeden z našich redaktorů ji však nedočetl. Absolutně si to nedokážeme vysvětlit. Erupce na Slunci? Pomatení smyslů? Zatmění mozku? To všechno najednou zřejmě postihlo naše redaktory. Kouzlo víru dramatických okolností, který strhne hlavního hrdinu, se nedostavilo. Je zajímavé, že se nám to nikdy nestalo u Fredericka Forsytha nebo Lee Childa . Nikdy. Ty hltáme jedním dechem a čteme až do úplného oslepnutí dokud neotočíme poslední list, kde hlavní postava všechny přemůže a odchází v západu slunce po prašné cestě vstříc světlým zítřkům. Ale ne, vážně. Možná že se časem ke knize Obchodní se smrtí vrátíme a budeme stejně nadšeni jako zbytek světa. Protentokrát ji pokorně vrátíme do regálu knihovny, aby si ji mohl půjčit někdo, kdo ji ocení.

Posledním kouskem našeho prvního Kukátka je Vejce naruby od Ondřeje Neffa. Chtělo by se říci klasika sci-fi. A taky že jo. Pokud naše prameny nelžou, tak vznik knihy se datuje do roku 1985. Sbírka povídek, které jsou čtivé i dnes. Obvykle se hovoří o zdařilých povídkách „Největší vodvaz v dějinách svangu“ a „Bílá hůl ráže 7,62“. S tím se dá souhlasit, ovšem třeba si oblíbíte povídku o zubaři, který se specializuje na upíry. Ale hlavně se v jiné povídce dozvíte, jak je to s tím vejcem naruby.
Nebudeme tvrdit, že jsme nikdy nečetli nic lepšího. Ovšem na druhou stranu je nutno přiznat, že na dobu a místo vzniku, jsou povídky povedené a většině redakce přesně vyhovuje tento styl sci-fi. Jiná část redakce má raději sci-fi říznutou fantasy, popřípadě fantasy bez sci-fi. Tomu se možná budeme věnovat v příštím Kukátku (pokud nějaké bude).

Published in: on 15 dubna 2011 at 15:07  Napsat komentář